24. Kapitola - Společně (I.část)

4. června 2014 v 12:08 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Ahojka lidičky.

A je to tady! Začal červen, venku je krásně, prázdniny se blíží... Ale tímto Vám oznamuji, že jste se právě dočetli k poslední kapitole druhého dílu Knihy světů. Hold, něco končí, něco nového začíná ;) Doufám, že se Vám příběh líbil! A děkuji Vám za Vaši přízeň!

S láskou a přáním krásných dnů
V. Montevecchi

PS: Kapitola je dlouhá, proto je rozdělena do 2.článků na I. a II. čast ;)


"Myslím, že by to mělo být někde tady." hlesl zamyšleně Jorfeus, zatímco pohledem prohledával krajinu před sebou.
"Podle tvého popisu ano." souhlasila Yoren, kráčející vedle něj.
Po jejich levici se rozkládal strašidelně tichý Mlžný les. Ani list v korunách stromů se nepohnul. Jorfeus se po nedávném zážitku jeho směrem ani nepodíval.
"Snad bude za tím ohybem." nadhodil mladík a ukazoval před sebe, kde se hájek stáčel do obráceného U. Dívka přikývla a chvíli opět kráčeli v tichosti.
"Záleží ti na tom drakovi, že ano?" otázal se opatrně mladík, když načapal dívku, jak pozvedá hlavu k obloze. Yoren na něj prudce pohlédla.
"Jmenuje se Estafabutt!"
"Promiň." odvětil Jorfeus a pozvedl v obranu ruce. "Zapomněl jsem. Už se to nestane, slibuji." doplnil s úsměvem.
"To doufám." odvětila suše a vrátila se k prozkoumávání krajiny před sebou.
"Takže, záleží ti na... Estafabuttovi?"
"Ano, záleží mi na něj. Staral se o mě celý život. Vychoval mě a naučil všemu potřebnému. Nemám nikoho, kromě něj. Myslím, že každému záleží na tom, kdo se o něj staral?"
"Všem ne." hlesl tiše Jorfeus.
"Jak to myslíš?" podivila se dívka. "Ty snad někoho znáš?"
"Ano."
"Koho?"
"Sebe." odvětil téměř šeptem mladík. Yoren na něj překvapeně pohlédla.
"Ty? Proč? Udělali tví rodiče snad něco, za co by si nezasloužili tvou lásku?"
"Ano, ale jen můj otec. Matka zemřela, když jsem byl nemluvně."
"Nevěřím tomu, že udělal něco tak..."
"Lhal mi celý život! Neměl o mě zájem, utajil mi bratra a neřekl že..." mladík se rozčileně zastavil a zlostně pohodil hlavou. "Je to jen prolhaný ničema!" hlesl a vydal se vpřed. Dívka jej zaraženě následovala.
"Ale snad by..."
"Á, tamhle je!" přerušil ji Jorfeus, když si povšiml svého vaku ležícího nedaleko, díky odrazu slunce od ostří kordu. Mladík k vaku došel a chvíli se v něm přehraboval, než se nenarovnal s bílou látkou v rukou. Opatrně, s ohledem na své zranění na hrudi, si natáhl košili přes hlavu. "Hned se cítím lépe!" prohodil s letmým úsměvem, zatímco připevňoval kord k opasku. Poté pozvedl vak a přehodil si jej přes levé rameno, kde jej přichytil k vaku Yoren.
"Ukaž, ponesu si svůj vak." nadhodila, ale Jorfeus zavrtěl hlavou.
"Už jednou jsem ti ho vzal a vracet ti ho nebudu dřív, než dojdeme na místo." odvětil s úsměvem, ale dívka byla zamyšlena.
"Měl bys mu dát šanci." hlesla tiše. Jorfeovi úsměv povadl. Díval se jí upřeně do očí a chvíli oba nehnutě stáli.
"Snad, někdy." hlesl po chvíli. "Ale ne teď!" Než stačila cokoli říci, předběhl jí. "Budeme pokračovat. Musíme je co nejdříve najít." S tím vyšel a Yoren jej po pár krocích následovala.
"Nemohli by jste trochu zpomalit?!" volal na trojici přátel Dido.
"Nemohli! Už jsme ztratili dost času!" odvětil pevně John.
"Jsme děsně utahaní!" přidal se k bratrovi Chicko.
"To je vaše věc." odsekl Mickey. "Měli jste přijít včas!"
"Jako bychom za to mohli, že jsme zabloudili!"
"Taky že jo!" odvětili všichni tři přátelé a Dido pochopil, že udělal chybu.
Prodírali se prorostlou částí lesa na jihovýchod v čele se čmuchajícím psem. Předchozího večera dorazil do tábora jako první John, po něm Mickey a nakonec Jerry. Celou noc čekali na zbývající členy, a právě když hlídku držel John, přiřítil se do tábora Tal, bez svého pána. Prvnímu důstojníkovi dlouho netrvalo, aby si domyslil, že se bratrovi něco stalo. Okamžitě probudil spící přátele a chystal se okamžitě vydat na cestu, ale Jerry jej zastavil.
"Jorfeus říkal, že máme začít hledat popřípadě až ráno."
"To je pravda Johne." přidal se kuchař. "Co když se jen zpozdil nebo mu Tal zkrátka utekl?"
"To si nemyslím." vyvrátil přítelovo tvrzení poručík.
"Ale přesto se tu neobjevili ještě kluci." namítl Jerry skutečnost, která Johna nejvíce dopalovala.
"To by ani nevadilo." prohlásil Mickey s úšklebkem.
"Ne. Jerry má pravdu." uznal nakonec s povzdechem John, i když nerad. "Jorfeovi by se zaručeně nelíbilo, kdyby se dověděl, že jsme šli hledat jeho místo těch tří."
"Kéž by je něco sežralo!" zaúpěl Mickey.
Po vzájemné domluvě si přátelé šli opět lehnout, a když se chlapci přece jen ráno neobjevili, vydali se trojici hledat, i když Tal s jejich rozhodnutím nesouhlasil. A nebyl sám.
Po necelé hodině přátelé chlapce našli odpočívající a ustrašené sedět pod mohutným stromem. Když chlapci spatřili přicházející přátele, tváře se jim rozzářily, ale úsměvy opět zmizely, když spatřily jejich ustarané pohledy a jejich důvod. V okamžiku, kdy se přátelé k chlapcům přiblížili, byl Mickey připraven jim vyhubovat, ale John jej předběhl. Chlapci si pokorně vyslechli důstojníkovo kázání a souhlasili s ním... Až na jednu věc.
"Příště už Jorfeovi nedovolím, aby vás pustil samotné!" rozhodl John. Na tvářích chlapců se objevilo zděšení.
"Ne! To nesmíte!" vyhrkl Dido.
"Pane Johne, prosím!"
"Už se to víckrát nestane!" sliboval Bob.
"S tím počítám, budete mít totiž doprovod!" usadil je poručík. "A už nechci nic slyšet! Teď jdeme! Už jsme ztratili dost času. Musíme najít kapitána." a s tím se skupinka vydala na jihovýchod a doufala, že svého přítele najdou živého.
Nyní se všech sedm, včetně Tala, prodíralo lesem. John si jako první razil cestu a chlapci, obohaceni opět tlumoky, kráčeli na konci pod dozorem Mickeyho, který je neustále povzbuzoval ke spěchu.
"To by mě zajímalo, kde je." nadhodil zamyšleně Jerry.
"Prakticky může být kdekoli." hlesl s povzdechem John.
"Prosím, zastavte!" hekl Chicko unaveně.
"Aspoň chvíli." přidal se Bob.
"Jestli chcete, klidně se zastavte," odvětil John, "ale my na vás čekat nebudeme."
"To není fér!" stěžoval si Dido. "Už jsem si myslel, že jste se smiloval! Ale zdá se že..."
"Co to bylo?" přerušil chlapce Jerry, jenž se zastavil a ostražitě se rozhlížel.
"Chtěl jsem jen říct, že.."
"Pst." sykl na chlapce John. "Taky jsem to slyšel."
"Já teď taky." přidal se Mickey. Přátelé zpozorněli a naslouchali, zatímco Tal vrčel.
"Co to je, pane Johne?" tázal se Chicko a rozhlížel se, ale důstojník neodpověděl. Snažil se zachytit směr, odkud zvuky přicházely. Byly blízko.
"Myslím, že to jde odtud." prohodil Mickey a ukázal na keře na dvacet kroků od Johna. A opravdu. Listí v křoví zašustilo a praskla větvička. Trojice přátel upustila tlumoky a vytasila zbraně. Bez hnutí čekali na útok, zatímco se chlapci stáhli dozadu.
"Kdo je tam?" zvolal John. Okamžik se nikdo neozval, ale poté v keřích opět zašustilo.
"Doufám, že mě nechcete prošpikovat skrz na skrz." ozvalo se z křoví spolu s dalším šustnutím a praskáním. Johnovi se na tváři objevil úšklebek.
"Celkem by sis to zasloužil." odvětil a sledoval, jak z keře vychází známá vysoká postava.
"Tomu říkám bratrská láska." prohodil Jorfeus bratrovým směrem, ale to už se k němu řítili ostatní.
"Tys nám tedy dal!" stěžoval si Mickey.
"Kde jste byl, pane Jorfee?" tázal se Dido a vystoupil ze zadní řady se složenými pažemi na hrudi. "Řeklo se, že se sejdeme večer, ne?" po tomto prohlášení chlapec sklidil jeden z Mickeyho pohlavků.
"Alespoň, že jsi tu a zdravý." přidal se Jerry a s úsměvem přítele poplácal po rameni. Náhle se však přátelé zarazili, když se za Jorfeem v křoví ozval další šramot a náhle sledovali, jak z houští vychází dívka.
"A zdá se že ne sám." hlesl spíše k sobě John, když si prohlížel černovlásku, která se zastavila po Jorfeově boku.
"Kluci, dovolte mi představit vám Yoren." pronesl kapitán. "Yoren, tohle je Jerry, Mickey, ti tři jsou Dido, jeho bratr Chicko a jejich bratranec Bob. A tohle je můj bratr John." vysvětloval mladík a na každého představeného ukázal a oni na oplátku letmo sklonili hlavu v pozdravu. Dívka podobným kývnutím a úsměvem odpověděla, ale když se zastavila u Johna, její tvář zvážněla.
"Je mi velikou ctí tě poznat, strážče Johne." hlesla dívka a hluboce se uklonila.
"Ehm... Našli jste něco?" vmísil se rychle do hovoru Jorfeus a naznačil dívce, aby se narovnala.
"No, jen malý potůček, kde jsme načerpali vodu." odvětil John po okamžiku zaváhání, přičemž propíchl bratra pohledem.
"A kdes vlastně byl?" otázal se Mickey a plavčík s chlapci se k němu ihned přidali v záplavě dalších otázek, až je Jorfeus zarazil zvednutím ruky.
"Počkejte! Bude lepší, když se na to posadíme."
"Konečně někdo má dobrý nápad." hlesl spokojeně Chicko a s ostatními chlapci přešli k mohutným kmenům starého stromu, kde se svalili do mechové trávy. Mickey s Jerrym je následovali, a poté Jorfeus vybídl dívku, aby šla před ním, ale když se chystal ji následovat, zarazila jej ruka svírající mu rameno.
"Tys jí řekl kdo jsme?" šeptl vyčítavě John.
"Vlastně na to přišla sama." odvětil kapitán s pokrčením ramen.
"Cože? Jak?" nechápal důstojník. "Kdo vlastně je, a proč jsi ji sem dovedl?"
"Tak si pojď sednout a vyslechnout si vysvětlení." nadhodil Jorfeus a John spustil ruku z jeho ramene.
"Dobře. Ale jestli chceš znát můj názor, vůbec se mi to nelíbí. " prohlásil John podmračeně.
"A jistě se ti to nebude líbit ještě víc, až uslyšíš všechno." odvětil s povzdechem Jorfeus a s překvapeným bratrem se přidali k ostatním.
Malá skupinka seděla v neuspořádaném kruhu pod korunami stromů. Lehký vánek jim profukoval vlasy a mizel v listoví. Nejdříve Jerry, Mickey a John vyprávěli, co cestou našli, o večeru stráveném v malém táboře a ranním hledáním zbloudilých chlapců, i když trojice hochů neustále něco namítala. Ale jak si Jorfeus všiml, John se do vysvětlování nepřidával.
"Já ti to říkal." šeptl kapitán s vítězným úsměvem Johnovým směrem, načež důstojník letmo pokrčil rameny. Když přátelé vypověděli vše, přišla řada na Yoren sedící mezi kapitánem a chlapci, aby odpověděla na pár otázek.
"Odkud jsi?" otázal se John, sotva dostal příležitost.
"Z Elmindrie." odvětila.
"To nemyslel." usmál se pobaveně Jerry. "Kde žiješ?"
"Yoren žije s jedním svým přítelem ve skalách na jihovýchodě." přispěchal jí Jorfeus na pomoc.
"A co tví rodiče?" chtěl vědět důstojník.
"Nikdy jsem je nepoznala." odvětila. "Žila jsem sama se svým přítelem a učitelem, který se o mě stará od malička, až do včerejšího dne, kdy Butt zahnal Jorfea do Mlžného lesa, kde jsem na něj narazila a..."
"Počkej chvíli." zarazil jí John. "Kdo je Butt? O jakém lese mluvíš?"
"Johne, on totiž..."
"Počkej! Nech ji mluvit!" zarazil John bratra. "Má přece taky jazyk. Takže?" kývl vyzývavě důstojník na dívku a protest mladšího bratra rychle zarazil pohledem.
"Mlžný les je nebezpečné místo obydlené Xeiory, krvežíznivými příšerami a Estafabutt je drak, můj společník a učitel."
"Cože?!" vyhrkl překvapeně John.
"Příšery?" ptal se nadšeně Dido.
"Drak?" přidal se Jerry.
"Spokojený?" sykl k bratrovi Jorfeus.
"Jak jsem to měl vědět?!" bránil se důstojník.
"Nemusels tak dorážet!"
"Vy nevíte, kdo jsou draci?" otázala se překvapeně Yoren. "Copak u vás nežijí?" na to chlapci s kuchařem a Jerrym vrtěli hlavami.
"Co to tedy je paní?" otázal se Bob zvědavě. Dívka zpytavě pohlédla na Jorfea, který jen rezignovaně pokrčil rameny. "Draci jsou kouzelné a mocné bytosti, často podobné plazům. Někteří létají, jiní plavou, ale nejdůležitější je, že jsou nejchytřejšími tvory společně s jednorožci..."
"Jednorožci?" skočil dívce do řeči kuchař.
"S draky a elfy jsou nejsilnějšími bytostmi."
"Elfové... O nich jste nám už říkali, že?" otočil se na bratry Chicko.
"Zajímalo by mě, kdo jsou."
"Já bych je chtěl vidět." přidal se Dido.
"No, měli bychom je vidět během dvou, tří dnů pokud..."
"Co?" vyhrkli Jerry s Mickeym společně a zaraženě sledovali dívku. Yoren se rozpačitě zarazila.
"Říkal jsi přece, že chcete jít k elfům?" otočila se nechápavě na kapitána.
"Cože?!" vyhrkla opět skupinka překvapeně a obrátila se ke dvojici bratrů.
"Je to pravda?" naléhal Mickey. Bratři si vyměnili odevzdané pohledy a poraženě přikývli.
"Ano je." hlesl Jorfeus.
"Jakto? Vždyť hledáme přístav, ne?" přidal se Jerry.
"Jaký přístav?" nechápala Yoren.
"Proč elfy?"
"Tak dost!" zarazil všechny přívaly otázek Jorfeus. "Takhle bychom se nikdy nedomluvili. Začneme od začátku." s tím sklouzl pohledem k dívce. "Yoren, jak jsem již říkal, kromě toho, že jsem strážce, tak jsem i kapitánem lodi Rebarunda, která nyní kotví na severo-severo východně odsud. John je mým zástupcem, Jerry plavčík, Mickey kuchař, no a o klucích raději mluvit nebudu..."
"Víš co je loď?" Otázal se jízlivě John dívky, ale Yoren klidně přikývla.
"Butt mi o nich říkal."
"Co se týče našich lodních povinností," odkašlal si Jorfeus, aby zabránil bratrovi vyvolat rozepři, "musíme najít přístav, kde bychom mohli naši loď opravit."
"No, myslím, že o jednom takovém místě vím." hlesla dívka zamyšleně.
"A víš, kde je?" vyhrkl radostně Jerry. Yoren se zamyslela.
"Myslím, že od nás někde na jihozápadě." odvětila nakonec. "V zálivu Ser'l."
"V čemže?"
"V zálivu, to stačí." odbil kuchaře Jorfeus. "Ale nemohli by si ten záliv splést s jiným?" otočil se kapitán opět k dívce, ale Yoren zavrtěla hlavou.
"Ze severu není žádný jiný záliv."
"Tak a máme to!" zaradoval se Jerry.
"Ani nevíš, jak jsi nám pomohla." hlesl s úsměvem k dívce Jorfeus.
"Takže se už můžete vrátit na loď." nadhodil k přátelům John.
"To jo," souhlasil Mickey, "ale to vy taky."
"My se s vámi vrátit nemůžeme." odvětil Jorfeus. "Náš úkol ještě neskončil."
"Musíme najít elfy."
"A už je to tu zas!" povzdychl si kuchař. "Opravdu se chcete vydat hledat něco, co se vám objevilo ve snu?"
"Ne že bychom chtěli," nesouhlasil John, "ale my musíme."
"Hledáme svého mistra."
"Muže ze snu, věštce." uchichtl se Mickey.
"Jo." přikývl Jorfeus. "Já vím, že je bláznovství tomu věřit, a to také po vás nechceme. Potřebujeme jen aby jste se vrátili na loď a předali Kulabrovi informace o vhodném kotvišti. Tam se sejdeme."
"Ale nechat vás samotné a hledat v lese něco vysněného se mi vůbec nelíbí." ozval se Jerry.
"Elfové opravdu žijí." namítla dívka, ale muži si jí nevšímali.
"Kdyby to byly jen sny, jak tomu říkáte, a jak jsme si také do nedávna mysleli, jak je tedy možné, že jsme se objevili v tomto světě - v Elmindrii, na kterou lidé po tolika letech zapomněli?"
"No... to... Mohla to být jen náhoda." koktal kuchař zbaven argumentů.
"Jo, jasně." uchichtl se John. "A stejnou náhodou bych teď mohl zakopnout o létající kočku."
"Hele, ať je to jak chce, mě se to vůbec nelíbí!" ohradil se Mickey.
"Souhlasím!" přikývl plavčík.
"Tohle jste už jednou říkali a my to bereme na vědomí," ozval se Jorfeus, "ale víc toho udělat nemůžeme. My se musíme dostat za mistrem, za jakýkoliv podmínek!" Přátelé utichli a Jerry s Mickeym znejistili.
"Pokud smím nyní promluvit," prolomila ticho Yoren, "snad bych vám mohla pomoci." pohledy mužů se na ní překvapeně obrátily. Stála u nedalekého dubu, rukama za zády se oň opírala a aniž by čekala na vyzvání, ujala se slova s pohledem upřeným na kuchaře s Jerrym. "O své přátele se nemusíte bát. Přísahám, že v těchto lesích nežijí nebezpeční predátoři a strážcům nehrozí žádné nebezpečí, a co se týče vašich dalších obav, elfové zde opravdu žijí, a to již tisíce let. Objevili se tu a vytvořit harmonii ve světech a dodnes udržují světy v klidu a přírodu v rovnováze. A jestliže jsou tito dva strážci, a já vím, že jsou, je nezbytné aby se k elfům dostali co nejdříve. Není to důležité jen pro ně, ale pro oba světy."
"Proč?" zajímal se Dido.
"Protože jsou strážci, a to strážci Knihy světů, jediného pojidla mezi oběma světy a..."
"A co?" vybídl ji Mickey, když dívka váhala.
"Bez strážců by zavládl ve světech chaos." nastalo mlčenlivé ticho. Jerry s Mickeym si vyměňovali zmatené pohledy, chlapci užasle zírali na dvojici bratrů a Jorfeus si překvapeně prohlížel dívku před sebou.
"Tak dobrá." přerušil konečně ticho Mickey a zvedl se ze země. "Nechci aby kvůli mému rozhodnutí trpěl celý svět."
"Oba světy." opravil jej Bob a Jerry rovněž rezignovaně přikývl. Jorfeus si s úlevou oddychl, aniž by postřehl, kdy vůbec dech zadržel.
"Ale musíte nám slíbit, že nikomu neřeknete to, co jste tady slyšeli." namítl John.
"Ani Jackovi?" optal se Jerry. Bratři si vyměnili krátký pohled.
"Jen Jackovi." souhlasil důstojník.
"A co máme říct Kulabrovi?"
"Nic." odvětil Jorfeus. "On má své vlastní pokyny."
"V tom případě, se ode mě nikdo nic nedoví." slíbil Mickey.
"Ani ode mě."
"Od nás už vůbec ne!" přidal se k plavčíkovi Dido.
"To si myslím!" odtušil Jorfeus. "Vy tři jdete totiž s námi."
"Nemůžu říct, že by mi to vadilo." ozval se Mickey, zatímco se chlapci radovali.
"Tomu věřím." usmál se John.
"No, hádám, že je čas vyrazit." nadhodil s povzdechem kuchař.
"Ještě ne." ozvalo se skupince za zády, a když se muži otočili stáli před dívkou.
"Proč ne?" otázal se jí podezíravě John a podmračeně si ji prohlížel, ale odpovědí mu byl mocný řev, který proťal lesní ticho. Skupinka sebou leknutím škubla a všichni, kromě kapitána a Yoren, se zmateně rozhlíželi kolem.
"Je to on, že?" otázal se dívky Jorfeus.
"Říkala jsem, že přijde." odvětila Yoren s úsměvem.
"Kdo přijde? Co to je?" vyhrkl Chicko celý roztřesený.
"To je Butt, můj přítel a učitel."
"Přítel?" žasl Jerry. "Vždyť to zní spíše jak příšera."
"A hodně velká a hladová příšera." podotkl Mickey. Na to se nad korunami stromů mihlo obří tělo a ozval se svist křídel.
"Co to bylo?" ptal se Dido, zcela zbaven odvahy.
"Pojďte za mnou." vybídla je dívka a zmizela za porostem křovin.
"Johne, jdi raději s Mickey a Jerrym." šeptl k bratrovi kapitán. "A nezapomeň, je to drak! Já půjdu s kluky hned za vámi." John si bratra nedůvěřivě prohlédl, ale společně s dvojicí přátel následoval dívku.
"Pojďte kluci." vybídl zaraženě stojící chlapce Jorfeus.
"A musíme?" otázal se Dido. Kapitán překvapeně povytáhl obočí.
"Neříkej že máš strach?"
"Já? Ne!" vyhrkl hoch, ale když mladík povytáhl ještě více obočí, sklopil zrak. "Dobrá, mám. Ale jen malý!"
"Mě se tam taky moc nechce." přidal se Chicko.
"A ani Talovi." podotkl Bob a ukázal na psa schouleného za mohutným kořenem stromu.
"Ale Tala vyděsí i malá myš." namítl s úsměvem Jorfeus. "Tak půjdeme?" po chvilkovém zaváhání však hoši přeci jen souhlasili. Mladík se právě chystal vykročit vpřed, když jej někdo zatahal za rukáv. Překvapeně se otočil a střetl se s Didovým pohledem.
"Pane Jorfee... ehm... nevadilo by vám... kdybych se vás držel za... ruku?" koktal nesměle hoch. "Tolik se samozřejmě nebojím, ale... Mohu?" Pár vteřin se ani jeden z nich nepohnul. Kapitán se zadíval chlapci hluboko do hnědých očí a po pár vteřinách odvětil natáhnutím ruky. Didova tvář se rozjasnila a s širokým úsměvem se mladíka chytil.
"Smím taky?" ozval se tiše Chicko po jeho druhé straně. Jorfeus bez řečí podal chlapci volnou ruku a stejně jako jeho dvojče mu hoch pevně sevřel dlaň ve své. Bob přistoupil o jeden krok k nim a Jorfeus se na něj omluvně pousmál, ale hoch pohodil klidně hlavou a chytil se Chicka. Nyní mladík obtěžkán z každé strany chlapci vyšel za přáteli.
Po pár krocích se objevili na prostorné mýtině, a právě když vyšli z pod korun stromů, něco se mihlo ve vzduchu nad jejich hlavami. Byl to letmý pohyb, ale všichni cítili přítomnost něčeho silného. Jorfeus cítil, jak chlapci svůj stisk zesílili a měl pocit, že mu ruky odkrvením upadnou. S chlapci se dostal až k Johnovi stojícímu pár kroků před nimi, i když namáhavě, neboť hochům už mezitím zdřevěněly nohy strachem.
Jorfeus přelétl mýtinu pohledem a spatřil Yoren stát na třicet kroků od nich. Dívka s pozvednutou hlavou sledovala oblohu. Jerry s Mickeym po boku Johna vůbec nechápali co se děje. Kapitán je chtěl uklidnit, když mu slova zmrzla na jazyku. Na obloze se něco hnulo. A opět. Jorfeus okamžitě rozpoznal, co to je. Byl to Estafabutt! Drak létal vysoko na obloze, poté se vrhl střemhlav k zemi a nad korunami stromů směr stočil opět k nebi. Mladíkovi ten pohyb připomínal kmitající blesk.
Drakovo představení si vyžádalo pozornost všech přítomných. John, Mickey a Jerry zaraženě s otevřenými ústy sledovaly ty rychlé a přesné kmitající pohyby, zatímco trojice chlapců mladíkovi drtila strachem ruky.
"Co to je?" otázal se šeptem John. Kapitán pokrčil rameny.
"Nech se překvapit." odvětil s kamennou tváří. Nechtěl bratra připravit o překvapení, jakého se dostalo předtím jemu.
Všichni shromáždění sledovali, jak se ta kmitající věc přibližuje a zvětšuje, a když se drak ocitl nad jejich hlavami, přestali ohromením a strachy téměř dýchat a jen sledovaly, jak ten obrovský tvor se snáší k zemi. Pod silou křídel se okolní vzduch zvedl a rozvířil. Zdálo se, že se země otřásla, když se tvorovy drápy dotkly země. Žluté oko draka letmo proběhlo po shromážděných, ale spočinulo na dívce.
Jorfeus sledoval Yorenin klid, který z ní vyzařoval, jak v postoji, tak i pohybech. Dlouhé černé vlasy ji splývaly po zádech, krom pár neposedných pramínků, jenž jí spadaly do tváře. Sledoval, jak se dívka na draka usmála, ale v ten okamžik se mu v hlavě rozezněla bodavá bolest. Tiše sykl, ale nikdo si toho nevšiml. Rychle se narovnal a zhluboka dýchal, snažíc se bolest odstranit. Naposledy takovou bolest pocítil, když byli s Johnem u Raduira.
"Taky jsi mi mohl říct, že je tak obrovský." prohodil John k bratrovi.
"Neptal ses." odvětil kapitán a přitom přemáhal stálou bolest. "Navíc jsem ti říkal, že je to drak."
"To jo, ale já čekal něco... menšího."
"Co se to tu děje?" ozval se vedle Johna znepokojeně Mickey, aniž by spustil oči z přerostlého ještěra. "Co je to stvoření zač?"
"Drak." odvětil Jorfeus.
"A to mi chceš říct, že to tu žije všude?! Vidíte ty špičaté zuby, ostny a drápy?"
"Ten asi nebude žrát kytičky!"
"Kluci klid. On nám nic neudělá." doufám, pomyslil si úzkostně Jorfeus.
"A co to tam Yoren dělá?"
"Vypadá to, jakoby s tím drakem mluvila." přidal se ke kuchaři Jerry.
"No... ono to tak vlastně je." přiznal kapitán. Při těch slovech se na něj upřeli všechny páry očí, včetně chlapců, kteří se doposud zajímali pouze o draka.
"Cože?" vyhrkl překvapeně Jerry.
"To jakože s ním opravdu mluví?"
"Ona s ním mluví?" vytvořil John Chickovi ozvěnu. Kapitán přikývl.
"Páni!" vydechl užasle Dido. "Jakto?"
"Prostě slyší řeč draků." poslední slova Jorfeus pronesl s pohledem upřeným na bratra.
"Ale to znamená..." vydechl tiše důstojník a čelo se mu zkrabatilo zamyšlením. "Ta druhá... mluví s draky." John překvapeně pohlédl bratrovi do očí. "Nechceš mi snad říct, že..."
"Ano." předběhl jej Jorfeus. "Je to ona. Je tou z věštby. Patří k nám."
"A značka?"
"Má ji."
"Kdybych tak věděl, o čem se vy dva bavíte." prohlásil s povytaženým obočím Jerry, ale nikdo si jej nevšímal.
"Chceš říct, že ona s námi zůstane ještě déle?"
"Ano."
"Já i Butt." ozvala se Yoren, která k nim pomalu přicházela. "Jak jsem říkala, Butt nás bude doprovázet."
"To je dobře." odvětil Jorfeus, když se dívka zastavila u něj, ale přitom přelétl pohledem po drakovi, jenž si stejným způsobem prohlížel jeho.
"Nevadilo by mi, kdyby nešel ani jeden." bručel si pod nosem John.
"To jako doopravdy půjde s námi?" ptal se ustrašeně Chicko a Jorfeus již měl pocit, že má obě ruce zlomené.
"Ano, a to mi připomíná, že by jste se měli spolu seznámit." prohodila dívka s úsměvem. "Tak pojďte!" vyzvala chlapce. "Nebojte se. Neublíží vám."
"Mě se to moc nezdá." protestoval nesměle Dido a zbylí chlapci jej podpořili.
Vy asi nevíte, co to znamená dračí slib, že? Celá skupinka přátel, včetně Jorfea, sebou překvapeně škubla, když jim hlavou projel hluboký hlas.
"Co to bylo?" hlesl Jerry.
"To byl on." odvětil příteli John a pohled upíral na draka.
"On?" vyhrkl kuchař hlasitěji, než chtěl. "Vždyť..."
Co? Je to jen zvíře? Projely jim hlavou další věty jako blesk. To si lidé vždy mysleli, a proto zůstanou nejhloupějšími stvořeními! Přátelé sledovaly, jak se drakovo červenožluté oko do nich zabodává a přitom drak odkrývá špičaté přední zuby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama