19. Kapitola - Otázky

3. května 2014 v 20:02 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Večer byl v plných obrátkách. Krčma byla plná veselí námořníků. Kromě posádky zde však byla téměř celá vesnice, aby si poslechla písně a vyprávění mužů z druhého světa.
Pětice přátel i s trojicí chlapců si mezi sebou rozprávěla a stejně jako ostatní se dobře bavili. Když se ozvala nějaká námořnická píseň, kterou muži doprovázeli hudebními nástroji zapůjčené od vesničanů, s chutí se ke sboru přidali.
Když se krčmou ozývala hudba, dveře hostince se neustále otevírali a přicházelo stále více lidí. Když se zdálo, že se v místnosti nedá ani hnout, vyběhl z kuchyně Cornel. Jorfeus k němu zamířil.
"Omlouvám se za zpoždění! Jídlo bude za chvíli!" vyhrkl rychle krčmář, když si všiml přicházejícího kapitána.
"To je v pořádku," uklidňoval muže mladík, "chtěl jsem se jen zeptat, zda by nebylo lepší vynést stoly ven? Už se tu nedá ani hnout, a jak se zdá, lidé stále přicházejí." krčmář se široce usmál.
"To mě nenapadlo! Asi by to bylo lepší. Souhlasím, pokud vám to tedy nevadí."
"Vůbec ne!" ujistil muže kapitán, na což si klestil cestu k námořníkům, zatímco Cornel opět zmizel v kuchyni. Jorfeus počkal dokud nedohrála hudba, a poté vydal několik rozkazů.
Muži odložili nástroje a ve skupinách začaly odnášet stoly s židlemi a lavicemi před krčmu na náves. Muži z vesnice jim pomohly a za chvíli se již opět všichni věnovali radovánkám, a jak Jorfeus předpokládal, lidí stále přibývalo.

Trojice chlapců společně s Talem se přidali k dovádění vesnických dětí a za chvíli se hloučky škádlily a pobíhali kolem.
Konečně z krčmy vyšel i Cornel v doprovodu své dcery a několika pomocníků s rukama plnýma dlouho očekávaného jídla a na každý stůl položili několik táců s lahodnými kusy jehněčího, skopového a vepřového masa.
"Vypadá to nádherně!" ocenil jídlo Jack s úsměvem.
"Doufám, že si pánové pochutnají." odvětil Cornel potěšeně a opět se stáhl. Přátelé se hladově pustili do jídla.
"Můžu říct, že to jen nádherně nevypadá." hlesl Mickey mezi sousty.
"A to je co říct, když to říkáš ty." ušklíbl se John.
"Jen dokážu ocenit dobrého kuchaře!" odsekl kuchař, na což sklidil potutelné úsměvy přátel.
"Je to stokrát lepší než ty tvé zatracené ryby!"
"To jo." souhlasili s Johnem ostatní.
"Jak já říkám, když máš z čeho vařit, je to hračka, ale když není z čeho, to je teprve umění! A navíc, pořád lepší ryby, než nic!"
"Takže jsi vlastně umělec!" smál se John. "Že jsem si ale nikdy nevšiml tvého podpisu!"
"Tak ho teď nechtěj vidět ve svém ksichtě!" sykl Mickey a varovně pozvedl kýtu, kterou právě okusoval, načež se skupinka rozesmála.
"Jerry, ty nebudeš jíst?" přerušil smích přátel Jack, když si všiml přítelova netknutého talíře."
"Nemám hlad."
"Vždyť ses toho ještě ani nedotkl." namítl kapitán. Plavčík pokrčil rameny a zadíval se přes ramena přátel ke dveřím krčmy.
"Není ti něco?" otázal se Mickey a s pozdviženým obočím významně pohlédl na přátele.
"Vůbec nic a... ehm..." zarazil se Jerry. "Omluvte mě na chvíli, hned jsem zpět." a než stačil kdokoli něco namítnout, plavčík rychlým krokem zamířil ke krčmě. Přátelé se překvapeně otočili jeho směrem.
"Myslím, že má něco důležitějšího, než hlad." hlesl John, když přátelé spatřili Eily vycházet z krčmy s plným korbelem v každé ruce. Jerry k ní zamířil. Eily si jej doposud nevšimla a kráčela ke stolům, když v tom do ní zezadu vrazil běžící chlapec utíkající před svými dětskými pronásledovateli. Hnědovláska zakopla a padala dopředu, kde ji však před pádem zachránila pohotová Jerryho náruč, avšak naneštěstí během zaškobrtnutí dívka nepustila ani jeden z korbelů, a nyní se jejich obsah ocitl na Jerryho oděvu.
Čtveřice přátel, pozorující přítelovo jednání, pukala smíchy. Snad náhodou či vědomě se plavčík otočil jejich směrem, a když viděl smějící se přátele, v obličeji se mu objevila červeň a obočí se mu spojila do zlostného výrazu, ale záhy se otočil k hnědovlásce, která se již opět postavila na nohy a svůj náklad odložila na nejbližší stůl, aby se malým kapesníčkem pokusila jeho košili vyčistit.
Podle dívčiných rychle pohybujících se úst přátelé odhadovaly přívaly omluv, ale po chvíli ji Jerry zastavil a k dívce něco prohodil, načež se dívka rozpačitě zasmála a lehce odvětila. Následně společně odešli ke stolu, na který Eily odložila korbele s pitím. Nyní si je rozdělili a společně se vydali je do krčmy opět naplnit.
"Alespoň že mladý už není na "suchu"." prohodil Mickey a skupinkou se roznesl smích.
Sotvaže skupinka přátel dojedla, objevil se u jejich stolu s úsměvem Cornel.
"Doufám, že vám chutnalo!"
"To je slabé slovo krčmáři." vrtěl hlavou John.
"Bylo to výborné." přidal se Jorfeus.
"To rád slyším." připustil muž a zatímco mluvil jeho pomocníci sklízeli prázdné talíře ze stolu.
"Vůbec netuším, jak bychom ti to splatili." hlesl kapitán.
"Já bych jeden návrh měl." nadhodil muž, ale zarazil se a rozhlížel se kolem sebe. "Bylo by lepší, kdyby tu byla i Eily." hlesl Cornel spíše k sobě. "Charlesi!" zavolal muž na jednoho ze svých pomocníků. "Poohlédni se prosím po Eily, a pošli ji za mnou."
"Jistě Corneli!" odvětil mladík a zmizel v davu.
"Prosím, posaďte se." vybídl muže kapitán. Muž vděčně přikývl a usadil se po boku Mickeyho, aby lépe viděl na bratry.
"O jakou cenu tedy jde?" otázal se John.
"A můžete nám vůbec vysvětlit, proč za to vše nechcete peníze?"
"Je to jednoduché." odvětil na Jackovu otázku muž. "V tomto světě platidla neexistují."
"Neexistují?!"
"A čím tedy platíte?" zajímal se Jorfeus, čímž rozvinul Mickeyho překvapení.
"Výměnou." ozvalo se jim za zády. Když se muži po hlase otočili, spatřili Eily přicházející s plavčíkem po boku, který měl na šedivé košili stále mokrou skvrnu.
"Tady jsi!" zvolal Cornel a poposedl. Dívka bez váhání usedla vedle otce, a neboť žádné jiné volné místo nebylo, Jerry usedl vedle ní, čímž sklidil potutelné úsměvy všech přátel.
"Čeho se týká ta výměna?" ozval se po chvíli opět kapitán, aby navázal na předchozí rozhovor.
"V podstatě čehokoli." odvětil Cornel. "Vyměňujeme si věci za věci."
"A co chcete vyměňovat s námi?" ptal se Mickey.
"Kromě těch pár věcí, co sebou taháme, nic nemáme." připojil John.
"Samozřejmě, také od vás nic hmatatelného nechci." vrtěl hlavou krčmář.
"Nic hmatatelného? A co tedy?" zajímal se Jorfeus.
"Jen pár odpovědí." odvětila Eily. Přátelé překvapeně povytáhli obočí.
"Víte, již několik set let, žije část lidské generace v Elmindrii. Ale vždy tomu tak nebylo. Před tisíci lety byly oba světy propojeny a na této pevnině žilo více lidí. Podle příběhů, které se dochovaly od našich předků víme, že světy se rozdělily po bitvě, ve které zemřel král Hinor."
"A sotvaže lidé boj prohrály, několik lidských obyvatel Elmindrie se rozhodlo vrátit zpět do své pravé vlasti." pokračovala v líčení Eily. "Avšak ne všichni to stihli. Někteří se dostali jen daleko na sever, a poté se museli vrátit, neboť tam, kde ležela Alnandrie, byla prázdnota. A teprve později se lidi dozvěděli o rozdělení hranic a čtyřech strážcích, kteří je hlídali."
"Dva byli v Alnandrii, dva v tomto světě." vysvětlil krčmář.
"Naši předkové se je několikrát snažili nalézt, aby se mohli vrátit do vlasti, avšak marně. Z Elmindrie se již nikdo nedostlal."
"A od těch dob žijeme zde, obklopeni lesem špičouchů."
"Kohože?" otázal se Jerry.
"Špičouši." zopakoval Cornel. "Obyvatelé lesa."
"A jeho strážci." doplnila dívka. "Od doby, kdy se lidé snažili vyhledat strážce, uběhla dlouhá doba, a když se jich několik nevrátilo, přestali jsme se do lesy pouštět."
"Především nechodíme do jižního lesa." souhlasil krčmář. "Na lov se muži vydávají pouze na sever."
"A v severních vesnicích žijí potomci těch, co se chtěli vrátit do Alnandrie.
"A co ti, co zde chtěli zůstat?" tázal se John.
"Těch moc není." připustila dívka.
"A když už o tom mluvíme," nadhodil krčmář, "jak jste se do Elmindrie vlastně dostali?"
"To byla..."
"Pouhá náhoda." skočil kuchaři do řeči rychle kapitán. "Vlastně ani netušíme jak. Náhle se před námi objevila brána a pak jsme se ocitli na moři Elmindrie.
"Ale..."
"Překvapením bylo, že v Alnandrii byl den, zatímco zde noc." pokračoval John, aby neumožnil Mickeymu prostor. Kuchař naštvaně pohodil hlavou, něco zabručel, ale již se nesnažil víc říct.
"Aha." odtušil krčmář po chvíli přemýšlení. "A já už myslel, že na palubě máte ty strážce."
"Bohužel, to ne." usmál se omluvně Jorfeus, co nejpřesvědčivěji, přesto však zachytil Eilin zkoumavý pohled.
"No, začínal jsem mít pocit, že se věštba mé prapraprababičky splní." povzdechl si Cornel.
"Jaká věštba?" otázal se s novu nabytým zájmem John.
"No, má prapraprababička prý předpověděla, že by se v Almindrii měli objevit čtyři zvláštní strážci v době žití jejího syna syn a toho syna vnukova dcera, což pravděpodobně je v mém životě, neboť z větve mé někdejší babičky je Eily jediný ženský potomek."
"Opravdu?" zeptal se zájmem Jerry a chtě nechtě se bratři potutelně usmáli.
"Ano." přisvědčila dívka. "A také podle věštby by měli ti čtyři vytvořit nový svět, ale nikdo neví jestli doslova. Ale ať je to jak chce, já vím, že až přijdou, poznám je."
"Jak?" přerušil krátké nastalé ticho kapitán, načež na sucho polkl.
"Vycítím je." odvětila Eily aniž by z něj a Johna spustila oči a Jorfeus naopak cítil, že dívka nemluví jen tak do vzduchu, a pod jejím pronikavým pohledem začal být nervózní, naštěstí však jeho myšlenky přerušil Cornel.
"Tak už toho bylo o minulosti dost! Přejděme raději k placení." pronesl krčmář s úsměvem. "Jak se nyní žije v Alnandrii?"

Měcíc již překlenul nejvyšší bod oblohy, když začala utichat hudba, zpěv i hlasy. Lidé se rozcházeli do svých domovů a námořníci mířili do tábořiště za vesnicí, kde měli přečkat noc.
Čtveřice přátel, sedící u stolu s krčmářem a jeho dcerou, kteří jim po zbytek večera dělali společnost, odpovídali na jejich otázky o dění v Alnandrii, jako například: "Kdo je nyní vládcem? Je pravda, že existují hory, kde je stále sníh?" Ale i na skupinku přátel pomalu doléhala únava a krčmář, jako správný hostitel, si toho včas povšiml a začal se stahovat.
"Vidím, že bychom měli jít připravit pokoje, i když mě mrzí, že jich není víc."
"To nevadí Corneli." ujistil jej Jack a ostatní přikyvovali.
"My se vyspíme všude." přisvědčil Mickey.
"Ale přece jen rád bych nabídl měkkou postel místo tvrdé země." pokrčil muž rameny, a poté se otočil ke své dceři. "Eily, ještě sklidíme pár sklenic a ostatní necháme na ráno."
"Jak si přeješ tatínku." souhlasila pokorně Eily a pomalu vstávala.
"Já ti pomůžu." nabídl se Jerry a chvatně popadl několik nejbližších vyprázdněných sklenic. Dívka mu zájem oplatila širokým úsměvem a společně zamířili ke krčmě.
"Mohu říci, že tak ochotného chlapce jsem ještě nepotkal." prohodil k přátelům s úsměvem krčmář.
"Ochotný, to on je." usmál se Jack.
"Někdy až moc." přidal se John s potutelným úšklebkem. Nato jim krčmář popřál dobrou noc a zmizel v hostinci.
"I když si nestěžuji, že spíme venku," ozval se Mickey, "stejně bych raději spal pod střechou."
"Ani nevíš, jak rád bych si to s tebou vyměnil." odvětil Jorfeus.
"Já taky." přidal se John. "Ale tak mě napadá... Už víš koho obsadíme do druhého pokoje?" kapitán přikývl a obrátil se na kuchaře.
"Co bys Mickey řekl o noci bez dozoru nad Didem a kluky?"
"To jakože já..."
"Obávám se Mickey, že tak to Jorfeus nemyslel." skočil příteli do řeči John a kuchař se zamračil.
"To není fér! Kdybychom my spali uvnitř a ti tři venku, bylo by to lepší!"
"Stále nespokojený, viď?" rýpl si do přítele John.
"Tak pojď bručoune! Je čas jít." navrhl Jack a přátelé zamířili ke krčmě, když v tom se na jejím prahu zastavil Jerry s krčmářovou dcerou. Plavčík něco k dívce prohodil, načež se líbezně usmála a on jí vysmekl uhlazenou poklonu doplněnou lehkým polibkem ruky. Eily v rozpacích něco zašvitořila a s červení na tvářích zmizela v krčmě.
"Tak se domnívám, že přes noc by jste měli dohlédnout na Romea." prohodil Jorfeus k přátelům.
"Jerryho si vezmu na starost já." nabídl se Jack a kapitán vděčně přikývl.
"Snad jsme o nic nepřišli?" ozval se jim za zády známý hlas.
"Ani ne a alespoň vás nemusíme hledat." odvětil poručík Didovi, který se svými společníky, Talem a tlumokem přes rameno, stál za nimi.
"Proč by jste nás hledali?" nechápal hoch.
"Protože dnes s námi spíte v krčmě." vysvětlil Jorfeus, načež se chlapci rozzářili.
"To je paráda!" radovali se kluci a rozeběhli se do krčmy.
"Počkejte!" zarazil je Jorfeus. "Půjdeme společně!"
"Když myslíte." povzdychl si odevzdaně Dido a společně s chlapci čekal.
"Tak my jdeme, ať vás nezdržujeme od spánku a teplé postele." navrhl Jack a společně s Mickeym mávli přátelům na rozloučenou.
"Tak pojď ty svůdníku!" zavolal na plavčíka zaraženě stojícího u dveří krčmy Mickey. Jerry, jakoby se probral z tranzu se zmateně rozhlížel, a poté jakoby stál na jehlách se rozběhl za přáteli.
"Já nejsem svůdník!" protestoval plavčík.
"Tak lamač dívčích srdcí!" trval na svém kuchař a s nevídanou veselostí spustil známou námořní píseň:

"Když jsem šel městem, potkal jsem dívku,
šla šerem, až za povodní zídku.
Kráčela tmou, k mořské planině
v patách se mnou, k mořské pustině.

Jednou se ohlédla, tváře rudé,
já doufal, že z ní má láska bude.

Jsem námořník a dobrodruh,
jsem svůdník a ..."

"U Sitotutta, přestaň!" donesla se Jerryho slova k uším bratrů těsně předtím, než v doprovodu chlapců a Tala zmizeli se smíchem v krčmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama