"A jsme tu!" prohlásil Row.
Slunce stálo vysoko na obloze a vánek hrál svou píseň v korunách letitých stromů, když se skupina námořníků zastavila na vrcholu kopce, který se vypínal nad místní krajinou, a dívala se zaraženě na vesnici pod sebou.
"To je ono?" zeptal se zklamaně Dido.
"Je tak... malá."
"Je to spíše vesnička." přidal se Bob.
"A je to správná vesnice?" otázal se s pozvednutým obočím John.
"Ano." přisvědčil poutník. "Li Abidaz, největší vesnice lidí v Elmindrii."
"Největší?" vyhrkl překvapeně Mickey. "Pokud máš doopravdy na mysli těch několik dřevěných domků obehnané kůly, to bych opravdu rád viděl tu nejmenší vesnici."
"V tomto světě nezůstalo moc lidí. Ti co zde zůstali se buďto již nemohli vrátit, či jsou potomky lidí, kteří dobrovolně zůstali v Elmindrii." vysvětloval Row.
"A jsi si opravdu jistý, že tady nabereme potřebné zásoby?" tázal se Kulabra.
"Nikdy jsem netvrdil, že seženete všechny," pokrčil muž rameny "ale ty nejdůležitější ano."
"Je tu nějak mrtvo." zabručel John, když nikoho ve vesnici neviděl. "Jak je to dlouho, cos tu byl naposled? Sto let?"