Duben 2014

18. Kapitola - Li Abidaz

23. dubna 2014 v 20:26 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
"A jsme tu!" prohlásil Row.
Slunce stálo vysoko na obloze a vánek hrál svou píseň v korunách letitých stromů, když se skupina námořníků zastavila na vrcholu kopce, který se vypínal nad místní krajinou, a dívala se zaraženě na vesnici pod sebou.
"To je ono?" zeptal se zklamaně Dido.
"Je tak... malá."
"Je to spíše vesnička." přidal se Bob.
"A je to správná vesnice?" otázal se s pozvednutým obočím John.
"Ano." přisvědčil poutník. "Li Abidaz, největší vesnice lidí v Elmindrii."
"Největší?" vyhrkl překvapeně Mickey. "Pokud máš doopravdy na mysli těch několik dřevěných domků obehnané kůly, to bych opravdu rád viděl tu nejmenší vesnici."
"V tomto světě nezůstalo moc lidí. Ti co zde zůstali se buďto již nemohli vrátit, či jsou potomky lidí, kteří dobrovolně zůstali v Elmindrii." vysvětloval Row.
"A jsi si opravdu jistý, že tady nabereme potřebné zásoby?" tázal se Kulabra.
"Nikdy jsem netvrdil, že seženete všechny," pokrčil muž rameny "ale ty nejdůležitější ano."
"Je tu nějak mrtvo." zabručel John, když nikoho ve vesnici neviděl. "Jak je to dlouho, cos tu byl naposled? Sto let?"

17. Kapitola - Poutník

16. dubna 2014 v 22:22 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Jorfeův tlumok sjel v mžiku na zem, přitom tasil kord a otočil se prudce na podpatku. Přátelé byli stejně rychle připraveni k útoku.
"Ale no tak, mládenci! Není důvod k obavám." V zeleni stromů a keřů se téměř ztrácela sedící postava muže na ztrouchnivělém kmeni.
"Kdo jsi a co tu chceš?" zeptal se pevně Jorfeus, stále ve střehu.
"Jak jsem již řekl," odvětil klidně muž a postavil se, "chci vám pomoct." Když se muž napřímil, byl jen o trochu menší než Jorfeus. Kapitán si jej řádně prohlédl. Neznámý měl na sobě staré škrpály, dlouhé, u kotníků roztrhané a špinavé kalhoty v pase utažené řemenem. Hruď muži kryla zašedlá košile s plandavými rukávy, ale nejdůležitější byl jeho tmavě hnědý, dlouhý plášť s kápí, která mu kryla tvář.

16. Kapitola - Na pevnině

9. dubna 2014 v 8:24 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
"Co to sakra bylo?"
"Kde to jsme?" volali muži jeden přes druhého a zmateně se rozhlíželi, než si povšimli zářícího měsíce a hvězd na nebi, jejichž jas se odrážel od napnutých plachet.
"Uklidněte se!" zvolal Jorfeus. "Vše je v pořádku! Jsme v bezpečí!"
"Ale kde?"
"V Elmindrii." odvětil John, načež se palubou ozval šum. "Ve světě, který byl v dávných dobách součástí Alnandrie."
"Kde?"
"Cože?"
"Jak jsme se tu octli?" překřikovali se námořníci.
"Díky jakýmsi knih..."
"Nemyslím, že je důležité jak, ale proč!" zarazil Lancka Jorfeus. "Rozhlédněte se! Utekli jsme Zaustu!"
"Ale stejně!" ozval se ze středu paluby muž, v němž okamžitě bratři poznali Lensara, muže jenž již jednou téměř vyvolal vzpouru na lodi. "Kdo ví, kde jsme?" řečnil muž. "Říkáte, že jsme v jiném světě, ale jak jsme se tu dostali, z ničeho nic?! Jídla je málo, loď je poškozená, a kdo ví, jestli do jednoho nepochcípáme, než najdeme pevninu! A kvůli komu?" otázal se muž a dramaticky se otočil ke zbytku posádky, zatímco jej bratři nenávistně probodávali pohledy. "Nevím jak vy," pokračoval muž k posádce, "ale já si všiml, že ta divná zář vycházela z kapitánské kajuty!"
"To je pravda!" souhlasili muži.
"Všichni se uklidněte!" snažili se přehlušit muže Kulabra s Rassim, ale nikdo si jich nevšímal.
"Vycházelo to z té kajuty!"