14. Kapitola - Šuplík

12. března 2014 v 14:41 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
"Jak opravený?!" Vyhrkl zaraženě Jerry. John energicky hmátl po bratrovu dalekohledu, aby se přesvědčil o neuvěřitelné skutečnosti, a záhy použil souhrn nadávek, které používal Dido, až sebou přátelé překvapeně škubli.
"Jak je to možné?! Hlavní stěžeň i všechny plachty jsou na svém místě!"
"To nemůže být pravda!" hlesl Jack.
"Ale je to tak!" odsekl John, odtáhl si dalekohled, jenž předal svalovci a otočil se k bratrovi. "Co chceš dělat?"
"Rychle jednat!"
"Cože?" vyhrkl John, ale to už se Jorfeus chytil nejbližšího lana a sjel na palubu. John bratrův sjezd zopakoval s Jerrym a Jackem v patách.

"Máme šanci." křikl přes rameno kapitán k bratrovi. "Zdá se, že nás ještě nezahlédli."
"To si vážně myslíš, že jim utečeme?" zeptal se John s pozvednutým obočím.
"To nevím, ale je to rozhodně lepší, než tu jen stát a o nic se nepokusit!"
"Ty slova jsem už někde slyšel." odvětil suše John a vyměnil si letmé pohledy s přáteli. Při tom pohledu si Jorfeus teprve nyní uvědomil, že trojice chlapců zůstala v koši. Pohlédl rychle ke strážnému koši, kde se mu však naskytl pohled na spouštějící se trojici chlapců po laně. "To snad ne."
"Já ti říkal, že je zbytečně podceňuješ." poznamenal John nezúčastněně.
"Okamžitě všichni na svá místa!" křikl Jorfeus přes celou palubu, kde muži stále váhali. "Je to Zaust a je nám v patách! No tak! Všichni na místa!" pobídl námořníky ostře. "Zbavte se té plachty! Vraťte ji na místo! Všechno do pozoru! Rychle! Jde o minuty! Musíme se pokusit jim ujet!" poslední poznámku hlesl k přátelům. Jack se okamžitě rozběhl na pomoc mužům s přenosem plachty.
"Jorfee!" zavolal na přítele Jerry. "Musíme dát vědět Mickeymu! V člunu si Zaustu ještě nikdo nevšiml!" Jorfeus se zastavil v polovině kroku. Vždyť jsem na ně zapomněl! Jediným pohledem zhodnotil situaci. Čluny s Mickeym a jeho společníky se nacházely daleko od Rebarundy. Kdybych na ně volal, neslyšeli by mě, projelo mladíkovi hlavou. Rychle uvažoval, ale napadla jej jediná možnost. Bez meškání se zbavil opasku na hrudi, který mu držel pochvu s kordem a malou pistolí.
"Co děláš?" ptal se překvapeně John.
"Někdo musí Mickeyho a ostatní varovat."
"To snad... Půjde to i jinak!" protestoval důstojník s podmračeným výrazem. "Nemůžeš být přece tak rychlý, abys to stihl dřív, než bude plachta na svém místě!"
"Tak co chceš dělat?" otázal se ostře Jorfues zatímco se zbavoval košile. "Z paluby nás neuslyší, sami nejspíš nedoplují a nesmíme ztrácet čas tím, že bychom loď natočili jejich směrem, abychom je vyzvedli! Máme vítr v zádech a hrozilo by, že od něj odpadnem!" S tím se vyšvihl na brlení. "Jiná možnost není!" hlesl k bratrovi přes rameno, a než se důstojník vzpamatoval, zmizel ve vodě. Kolem Jorfea se rozvířila voda, a když se opět objevil nad hladinou, okamžitě vyrazil ke člunu.
"Paličák!" procedil skrze zuby John a zamířil na palubu dohlédnout na pracující posádku.
Mezitím Jorfeus vnímal proudění vody. Ruka střídala ruku a po každém tempu se nadechl. Jen občas pozvedl hlavu, aby se ujistil o správném směru. Bez oddechu plaval ke člunu s nic netušícími námořníky. Jde o minuty, opakoval si, zatímco udržoval tempo. Pravá, levá, nádech a stále dokola.
"Jorfee!" mladík vzhlédl zamlženým pohledem před sebe a střetl se s užaslou tváří Mickeyho. Byl téměř u svého cíle a všichni muži ve člunu na něj překvapeně zírali. Zopakoval ještě několik temp a konečně se zachytil roubení a s pomocí dvou mužů se vytáhl do člunu.
"Tak tomu říkám plavání." hvízdl ohromeně jeden z námořníků.
"Jak dlouho jsi plaval?" mladík pozvedl hlavu a pohlédl do užaslé Mickeyho tváře. Letmo se ohlédl přes rameno a spokojeně se pro sebe usmál. Vzdálenost, jenž nyní uplaval do pěti minut, by před několika týdny uplaval jen stěží, ale nyní o to nešlo. Otočil se k příteli a snažil se ze sebe vydat hlásku, ale plavání si vybralo už svou daň. Zrychleně oddechoval a ruce se mu vypětím třásly. Při pohledu na něj přepadla Mickeyho špatná předtucha. "Jorfee, co se děje?"
Kapitán se zhluboka nadechl, aby uklidnil zběsilé oddechování a ukázal palcem k horizontu za zádí lodi. "Zaust je nám v patách!" prohlásil konečně a všichni muži ve člunech sebou trhli.
"Cože?"
"Zaust?"
"Co by tu dělal?"
"Jak nás našli?" křičeli námořníci jeden přes druhého.
"A seš si jistý?" otázal se Mickey. Jorfeus přikývl.
"Je to on, a podle všeho důkladně opravený." prohlásil pevně kapitán a než mu stačili skočit do řeči, pokračoval: "Co nejrychleji se musíme dostat zpět na loď. Potřebujeme každou ruku!" Ani ještě neskončil, když už muži vytáhli sítě a zasedli k pádlům.
"A teď svižně chlapy!" povzbuzoval muže Mickey, sedící vedle přítele na zádi člunu. "Kdy jste si ho všimli?"
"Sotva před chvílí." odvětil Jorfeus s pohledem upřeným v Rebarundině lanoví. "Všiml si jej Jerry s kluky, když vylezli do hlídkového koše. Chyba je ale na mé straně." povzdychl si mladík. "Neměl jsem dovolit zrušení hlídek."
Zbytek cesty pokračovali mlčky. Muži pádlovali ze všech sil, a když se přece jen čluny po chvíli stočili po boku lodi, Jorfeus se jako první šplhal na palubu.
"Rychle, vyzvedněte čluny a pro všechny případy je pořádně uvažte!" křikl Jorfeus zpět k mužům stále se motajících v člunech.
"Tak tomu říkám rychlost!" kapitán se překvapeně otočil. Vedle něj stál John a se zájmem si prohlížel dění ve člunech.
"Jak to vypadá?"
"Ještě chvíli a budeme hotovy." odvětil John a Jorfeus přeletěl palubu i lanoví pohledem. Všichni muži byli na palubě a snažili se přiložit ruku k dílu. Jak si všiml, Jack pomáhal s upevňováním lan na palubě a v lanoví zachytil hbitou postavu, ve které následně rozeznal Jerryho. Dobře, dobře, opakoval si v duchu a sám se vrhl na pomoc mužům u lan.
Z podpalubí se dral psí štěkot. Jorfeovi bylo jasné, že Tala někdo zavřel, aby se jim nepletl pod nohy. Když přecházel k dalšímu z lan, střetl se s důstojníky, kterým, i přes Johnovo ujištění, že je seznámil s jeho plánem, předal rozkazy.
"Tak pánové, na tři!" zvolal Jorfeus na svou skupinku u dalšího z lan, které s dalšími třímal pevně v rukou. "Raz!" muži pomalu zatáhli. "Dva!" lano zabralo. "Tři!" s tím se námořníci zapřeli do lana a plachta se dostala na své místo. "A je tam!" ulevil si spokojeně Jorfeus a paží si setřel studený pot z čela. "Dobrá práce!" pochválil muže.
"Palubo!" ozval se z hlídkového koše známý hlas. "Všimli si nás!"
Jorfeus překvapeně pohlédl vzhůru, kde proti slunci spatřil čtyři siluety.
"Napnuli další plachty!" volal Dido.
"Snaží se nás dohnat!" ta zpráva Jorfea nepřekvapila. Již chvíli ji očekával, a přestože věřil Jerrymu dobrému zraku, vyskočil na brlení, zachytil se upínáčkového lana a nahnul se přes bok Rebarundy. A opravdu. Pirátská loď byla obsypána množstvím plachet.
Zaust nebyla obyčejná loď. Měl téměř dvojnásobek plachet než ostatní lodě, a i když mu Rebarunďané sestřelili v bitvě hlavní stěžeň, nyní se na ně nepřátelská loď hnala v celé své kráse.
"Co teď, kapitáne?" ozval se mu za zády Kulabra.
"Napnout všechny schopné plachty!"
"Napnout plachty!" ozvalo se palubou, jako ozvěna a námořníci se opět chytali lan.
"Jerry! Zůstaň s kluky v koši!" křikl kapitán na přítele, jenž se chystal vrhnout mužům na pomoc.
"Rozkaz!"
"Co máte v plánu, kapitáne?" ozval se nedaleko Lanck.
"Svinuli plachty!" volal Dido.
"Věřit ve štěstí." odvětil mladík s kamennou tváří a sám si přál svým slovům věřit.
"To si vážně myslíš, že jim ujedeme?" zeptal se naléhavým šeptem John, který k bratrovi došel.
"Lepší věřit v zázrak, než v záhubu." Náhle se jim pod nohama loď mírně vzepřela, a následně zrychlila. Pohledem přelétl lanoví. Plachty byly na svém místě.
"To předělání plachty z hlavního na přední stěžeň byl užitečný nápad." Přikývl uznale John.
"Napnuli plachty!"
"Přesto nemáme dostatečnou rychlost..."
"Na co? Zdrhnout jim?! Vždyť ani s plným počtem plachet, jsme to nezvládli!"
"Já vím!" ohradil se kapitán ostře. "Byl jsem u toho! Chci jen získat čas, abych mohl něco vymyslet!"
"Tak přemýšlej hodně rychle, protože jsme poněkud v nevýhodě!"
"To já vím!"
"Takže?!"
"Johne vůbec mi nepomáháš! Co kdybys..."
"Svinuli plachty!"
"Už toho mám DOST! Co se děje?!" zvolal rozlíceně kapitán k hlídkovému koši.
"Nevím! Nechápu to!" nesla se k němu Jerryho odpověď.
"Podívejte se na to kapitáne!" zavolal na něj Kulabra, jenž se nakláněl přes bok lodi. Jorfeus s bratrem se k němu přidali právě v čas, aby viděli záblesk napínajících se plachet. V tichu sledovali nepřátelskou loď, a když se chtěl Jorfeus už odvrátit, druhý důstojník jej zadržel. "Ještě počkejte."
"Jorfee, dívej!" zvolal náhle John a kapitán se prudce otočil. Pirátské plachty šly vzhůru. Nyní již trpělivěji čekal. Po krátké chvíli se plachty Zaustu opět nesly k palubě.
"Jakoby se nemohli rozhodnout, co s plachtami!" prohodil nedaleko nich Kilombrig.
"Kdepak! Ti moc dobře vědí, co dělají." procedil Jorfeus skrz zuby.
"Jen si s námi pohrávají!"
"Chtějí nás nechat zpitomět!" přidal se rozezleně John, rudý ve tváři.
"Ale dávají nám stále náskok." pokrčil rameny Grand.
"To je jen klam!" nesouhlasil Jorfeus. "Chtějí, abychom ztratili o jejich činnost zájem, a pak nás během chvíle dostihnou!"
"Můžeme něco vymyslet."
"A co, pane Grande?" zavrčel nebezpečně John. "V této chvíli již nejde nic vymyslet!"
"To je pravda." přidal se Kulabra. "V naší situaci, jen horko-těžko."
"Takže budeme opět bojovat?"
"Co si o tom myslíš, Jorfee?" otočil se na bratra John. Kapitán zamyšleně mlčel. "Jorfee?"
"Celé je to hra." hlesl tichem kapitán. "A já nedovolím, aby tuhle hru hrál jen jeden! Je načase vytáhnout svá esa." pronesl krátce kapitán a se zaraženými pohledy důstojníků v zádech zamířil ke své kajutě.
"Jorfee!" John vtrhl do kajuty o tři kroky pozadu. "Co chceš dělat? Loď již nezrychlíš, muži již nemohou..."
"Já vím." zarazil jej kapitán, když se zastavil u čela stolu. "Loď ani námořníci už nic dělat nemusí."
"A co chceš tedy dělat?" otázal se zmateně důstojník.
"Já..." zarazil se a shlédl na zásuvku. Teprve nyní si uvědomil, co hodlá udělat. Ta chvíle jednou musela přijít, pomyslil si a s odhodlaným výrazem pohlédl na bratra. "Pamatuješ si, co Raduir řekl o tom, co se stalo, když byl poražen Hinor?"
"Jo." odvětil důstojník tiše a ostražitě se rozhlédl, jestli je někdo neslyší. Jorfeus si toho nevšímal.
"Vznikli první strážci." prohlásil a přitom se neodvrátil od šuplíku před sebou. Jako by se rozhodoval, jestli ho otevřít, pomyslil si John, ale to už kapitán vystřelil další otázku. "Co udělali?"
"Vytvořili Knihy." odvětil John a s přimhouřenýma očima si bratra prohlížel.
"Přesně tak! Vznikly Knihy."
"Nechápu! O co ti jde?" otázal se John, ale Jorfeus pokračoval.
"Na starost je dostal Lefer a Alfendrea a dva strážci z Alnandrie."
"To všechno vím!" přerušil jej popuzeně John. "Proč to ale vytahuješ teď a tady?!" otázal se ostře a trhnutím hlavy poukázal na přicházející důstojníky.
"Protože jsem přišel na možný způsob záchrany." odvětil Jorfeus a pohlédl bratrovi do očí. "Jedna z Knih je totiž zde."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Komentáře

1 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 14. března 2014 v 11:04 | Reagovat

moc pěkné

2 knihasvetu knihasvetu | E-mail | Web | 19. března 2014 v 13:59 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :) jsem ráda, že se líbí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama