13. Kapitola - Načase

5. března 2014 v 20:07 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Jorfeus se pomalu posadil na postel. V kapitánské kajutě vládla ještě tma a jen občas se v místnosti mihlo světlo odrážející se od vodní hladiny. Nad sebou slyšel těžké kroky hlídkujícího důstojníka a loď si podle lehkých náklonů s lehkostí rozrážela cestu klidnou hladinou. Vše bylo v pořádku.
S povzdechem si protřel ospalé oči, rukou pročísl vlasy a vstal. Rozhlédl se po svíčce, ale cestou k prosklené galerii si to rozmyslel. Nepotřebuji, aby ostatní věděli, že ponocuji.
Moře za okny se klidně vlnilo a na nebi nebyl ani mráček, jen jasná noční modř posetá nespočten zářících hvězd, jenž jakoby loď volaly k sobě a vedli ji.

Kolik je asi na tom pravdy? Pomyslil si mladík sklíčeně a opřel se bokem o zeď. Kolik dní tu už bloudíme a nikde žádná pevnina! Kam plujeme? Pohlédl tázavě k nebi, jakoby očekával odpověď, ale hvězdy mlčely. Jak si Raduir může být tak jist, že se do Elmindrie dostaneme? Potřebujeme přece dvě Knihy k otevření Brány! Se zlostným pohledem se ohlédl přes rameno ke stolu. Vím, kde je jedna z Knih, a přece nám sama jediná nepomůže! A Johnovi jsem ještě nic neřekl! Je to druhý strážce, měl by o ní vědět! A přesto mlčím! Bezradně si rukou pročísl vlasy a s povzdechem se otočil nazpět k oknům. Zhluboka dýchal a cítil, jak se pomalu uklidňuje. Na značnou chvíli bezmyšlenkově civěl do prázdna a na odhalené hrudi cítil chladný závan profukující škvírou pode dveřmi, ale nevšímal si ho. Přemýšlel o lekcích s Raduirem, když mu náhle vyvstala nejasná vzpomínka. Cože to Ragor říkal?Libanan svolává poradu? Ano, to říkal!Proč jsem si to neuvědomil dřív?Co se děje? Ze svých lekcí věděl, že Libanan je současný vládce Elmindrie a pravděpodobně se jedná o něco důležitého. Ale o co? Zklamán, že je mistr nezasvětil do situace se bezmyšlenkově díval z okna.
Bylo poledne a na palubě panovala obvyklá denní zábava. Po časném probuzení Jorfeus již neusnul. Čekal na východ slunce, a když se konečně rozednilo, blížila se jeho zaběhlá hodina strávená s Johnem nad učením. Ale stejně jako znal důležitost opakování mistrových lekcí, znal i bratrovu každodenní opozdilost, a tak se rozhodl dobu čekání strávit ranním plaváním.
Voda byla příjemná. Cvičení započal plaváním kolem lodi, a poté se od Rebarundy vzdaloval, aby se k ní záhy vracel. Když byl se svým tréninkem spokojen, vrátil se do kajuty převléknout se. John zanedlouho vtrhl do kajuty s kupou omluv, nad nimiž však Jorfeus pouze mávl rukou a s bratrem se usadil ke stolu. Ze staré skříně vytáhl něco z kapitánových zásob listů, které jim sloužily ke cvičení Yequin de Fi'ax. Když byly na zemi nahromaděny kupy pomačkaného papíru, které se nenápadně poté ocitaly v Mickeyho kuchyňských kamnech, přešli bratři ke zdokonalení výslovnosti Nunhenilu a přitom si dávali pozor, aby mluvili co nejtišeji.
Nyní oba stáli na sluncem prohřáté palubě velitelského můstku, nedaleko kormidelníka Swixe a užívali si pěkného počasí a mírné brízy.
"Vítr se den ode dne zvedá a možná do odpoledne ještě zesílí." prohodil John. Jorfeus lehce přikývl a pokradmu, zkoumavě sledoval nervózně se rozhlížejícího bratra pokradmu sledoval. Zdálo se, že Johna něco tíží, což se záhy potvrdilo: "Snad nepřinese žádnou bouři."
"To si nemyslím." Zavrtěl kapitán hlavou. "Johne, děje se něco?"
"Já vlastně ani nevím." přiznal sklesle John a s povzdechem si pročísl rezavou kštici. "Od rána mám všechny nervy naplé k prasknutí. To se mi nestává ani před bouří, ale dnes..." Jorfea jeho slova zaskočila. Věděl, že John má pro strach uděláno, a když přece jen John pochyboval, muselo za tím něco být. Ale co? "Nevím, co se se mnou děje." pokračoval John s pokrčením ramen, jakoby četl bratrovi myšlenky, a když spatřil bratrův neklid, s povzbudivým úsměvem mu stiskl rameno. "Nezabírej si to. Nic nehrozí!"
Nepříliš přesvědčený Jorfeus přikývl a stočil pohled k moři. Naposledy, když se Johnovi něco nezdálo, jeho obavy se splnily. A náhle stáli před další situací, kdy John přemítal nad možnou bouří. Tomu se mu však věřit nechtělo. Bouře přijít nemohla, alespoň toho dne ne, tím si byl jist. Nakonec svou pozornost stočil k palubě, kde trojice chlapců následovaná Talem se s nadávkami plahočila do středu paluby. V rukou hoši nesli kbelíky s vodou a pískovec. Nastala jejich hodina úklidu. Během cesty se hoši naštvaně ohlíželi po Talovi, který se držel pár kroků za nimi, aby jim v nejbližší době mohl provést nějakou neplechu, ale rovněž kapitán postřehl opatrné pohledy chlapců vrhané k plavovlasému kuchaři stojícím u přídě.
Chlapci přehodili kbelíky přes palubu a se supěním je pomocí lana plné vytahovali zpět. Se zaduněním kbelíky položili na palubu a s klením, kterému se přiučili životem na ulici, začali palubu čistit.
"Těm to ale jde." hlesl John s potutelným úsměvem. "Tak si říkám, co kdybychom jim přidělali práce víc? Loď by se leskla, Mickey by byl spokojený..."
"A oni pořádně sedření!" skočil mu do řeči pobouřeně Jorfeus. "Vždyť za těchto dní je dost těžké dokopat do práce ostatní a je bychom sedřeli? Jedna práce je pro ně správný rozsudek. To jim stačí."
"Tak se nerozčiluj." konejšil jej John. "Nechtěl jsem tě rozlítit. Jen si myslím, že je podceňuješ. Ti kluci mají větší výdrž než jiní na téhle lodi."
"Snad máš pravdu." připustil Jorfeus nakonec neochotně, když se nad bratrovými slovy zamyslel. Snažil se hochy chránit, a často aniž by si to sám uvědomoval. Většinou to byly slovní potyčky chlapců s námořníky, z nichž trojici vytahoval. Nevěděl proč to dělá, ale cítil, že je to správné. "Ale stejně je pro ně úklid nejlepší úkol."
"Jak myslíš." pokrčil rezignovaně John rameny a položil bratrovi ruku na rameno. "Pojďme zjistit, co je nového na přídi." Mladý kapitán chtěl namítnout, že se zaručeně nestalo nic, o čem by nevěděli, ale nakonec bratra následoval.
"Tale! Mazej pryč, ty vypelichaná koule!" odháněl právě Chicko Tala, když kolem pracující trojice důstojníci procházeli. Retriever se viditelně bavil skákáním do navlhčené podlahy, kde za sebou zanechával stopy. Jorfeus již chtěl psa zavolat k sobě, ale John jej dloubl loktem.
"Nech je." hlesl k němu šeptem. "Rád bych viděl, jak si s ním poradí, a vsadím své boty, že Mickey je na to taky zvědavý." Jorfeus postřehl bratrův potutelný úšklebek, a i když se mu to nezamlouvalo, došel na názor, že ani na jedné straně nemůže dojít k nějakému poškození, a tak pokračoval v cestě.
"Těm to ale jde." přivítal bratry se škodolibým úsměvem Mickey, aniž by věděl, že to stejné řekl před chvílí John. "Tak co je nového?" přenesl kuchař pozornost k přátelům. Oba bratři pokrčili rameny. "Aha." odtušil Mickey a na tváři se mu objevil protáhlý úšklebek doprovázen jedním pozvednutým obočím. "Novinky, jako každý den poslední dobou."
"Už bych to ani novinkami nenazýval." připustil Jorfeus.
"Ale my se přišli zeptat na novinky tebe." Mickey okamžitě pochopil.
"Vody je dostatek a sucharů prožraných červy jsme se podle tvého rozkazu Jorfee zbavily, a tak je strava zpestřována rybami."
"To už bych taky zpestřováním nenazýval." prohlásil John s povzdechem, čímž si vysloužil Mickeyho nevraživý pohled a Jorfeus jen s námahou potlačoval úsměv. Jednalo se o již delší dobu trvající spor mezi kuchařem a námořníky, jenž s jeho názorem o zpestřováni stravy nesouhlasili. Mickey byl nedocenitelný kuchař, ale ryby byly zpestřením stravy pouze ze začátku, nyní to bylo každodenní jídlo a jen s malým množstvím zbývajícího koření. Avšak byla to jediná strava, která se mužům dostávala.
"Kde jsou kluci?" otázal se kapitán, aby odvrátil řeč.
"Jack je někde v podpalubí. Nivla si ho zavolal na pomoc. Otevřela se spára a potřeboval, aby mu Jack kus dřeva přidržel." Jorfeus přikývl. Ráno u něj Nivla byl a o puklině mu říkal. Věděl, že to není nic závažného, ale tesař se rozhodl díru co nejdříve zabezpečit.
"A kde je potřeštěnec?" zeptal se John a rozhlížel se kolem po zbývajícím příteli.
"Ten je nad vámi." hlesl Mickey s pohledem upřeným na naplněnou vodou, pod kterou bratři stáli a rychle o krok uskočil dozadu. Než se John s Jorfeem stačili vzpamatovat, cítili, jak jim na hlavě a ramenou přistála studená síla. Leknutím sebou škubli a po krátké minutě překvapení, kdy se zmateně rozhlíželi kolem sebe pochopili, že útok nepřišel z paluby a byla to voda, jenž se jim nyní vsakovala do košil. Jako jeden muž pozvedli hlavy k improvizovanému brouzdališti, kde přes mokré vlasy spatřili u okraje smíchem se svíjejícího Jerryho k němuž se se smíchem přidal i Mickey.
"Tak myslím, že už vím kde je." prohlásil Jorfeus s úšklebkem.
"No, počkej!" pozvedl John zaťatou pěst ke smějícímu se mladému příteli. Jerry pouze pozvedl ruce v náznaku ,Jen klid' a s hraným dotčením zmizel v plachtě. Mickey se se smíchem div neskácel k zemi. "Hlavně, že se bavíš!" procedil John podrážděně, zatímco si ždímal rudý šátek na krku.
"Měli jste to dobře naplánované." připustil Jorfeus.
"Opravdu?" ozval se jim za zády hlas a sotva dozněl, John se bez varování prudce otočil a Jerry stojící hned za nimi jen o vlásek uskočil před přítelovou rukou, která se mu sápala po košili. Plavčík se s výskokem otočil o sto osmdesát stupňů a dal se na úprk před rozlíceným důstojníkem, jenž mu byl těsně v patách. Muži pobývající na palubě se překvapeně zastavovali, či uhýbali z cesty, a s povzbuzujícími hláškami a pískáním sledovali pobíhající dvojici přátel.
Po pár krocích se Jerry ohlédl přes rameno a opět se jen tak tak vyhnul Johnově paži. A zatímco Jerry uskočil do boku, John přeletěl o několik kroků vpřed a popuzeně se otočil na usmívajícího se přítele, jenž poťouchle poskakoval na místě.
"Až tě chytím!" sykl John, ale to se už Jerrymu na tváři objevil potutelný úšklebek.
"Tak to zkus!" nechal se plavčík slyšet a kolem se ozval pobavený smích přihlížejících mužů, což podnítilo Johna k akci a Jerry se opět před ním vydal na úprk. Zastavil se teprve nedaleko pracujících chlapců. Všichni tři hoši, jenž potyčku mezi přáteli zaraženě sledovali od počátku, na plavčíka překvapeně zírali. Pravda však byla, že John ani Jerry nevěnovali chlapcům pozornost. Byli zcela soustředěni na svého nepřítele. Jerry skočil za hlavní stěžeň, čímž si držel Johna od těla. Na okamžik se ani jeden nehnul, ale na to John prudce skočil doprava a Jerry instinktivně vyběhl druhou stranou, avšak jak si uvědomil, na to důstojník čekal a okamžitě plavčíkovi zastoupil cestu, ale než jej stačil John chňapnout, Jerry uskočil a přeběhl mezi trojici zírajících chlapců. Kolem Jerryho bylo dostatek místa k útěku a všiml si toho i John, ale ten si všiml i něčeho jiného.
Jerry s pošklebkem hleděl na pronásledovatele před sebou, avšak na nebezpečný zlomek vteřiny postřehl v Johnových očích záblesk spokojenosti, jenž jej nechal na pochybách, ale než se stačil vzpamatovat, John, jako již tolikrát, bez varování udělal k němu několik skoků. Plavčík se rychle otočil na podpatku a chtěl se rozeběhnout, když v tom se mu něco zapletlo do cesty a najednou letěl vzduchem. Než se nadál, pleskl sebou o zem.
"To ne!" zvolal nevěřícné Dido. Teprve nyní si Jerry uvědomil, že ta věc, která mu překážela v běhu byl chlapcův kbelík s vodou. Nedbaje mokrých šatů se snažil rychle zvednout a utéct, ale nestihl to.
"A mám tě!" procedil skrz zuby s vítězným úšklebkem John, jenž se pár vteřin kochal svým vítězstvím, společně s pobavenými přihlížejícími, kteří si vyměňovali peníze z uzavřených sázek.
"Au!" protestoval Jerry, když jej přítel chytil pevně za ucho a snažil se Johnovi vytrhnout, ale čím více se snažil, tím pevněji mu John ucho svíral.
"To víš, že jo! O milost bys prosil!" s tím vytáhl plavčíka za ucho zpět na nohy. "Já tě naučím, jak se chovat k nadřízeným!" syčel důstojník příteli do ucha, když obloukem míjel rozčileného Dida, který nyní nadával více než jindy, a zatímco se blížili ke dvojici přátel, věnoval plavčíkovi při každém kroku pohlavek.
Mickey s Jorfeem sledovali celou honičku a smíchy se málem trhaly, když se Jerry bezmocně kroutil v Johnově zajetí a přihlížející muži důstojníka podporovali pískáním či radami jako: "Jen mu dej!", "Ještě jednu za ucho!" a další.
"Tak mě už pusť!" cedil plavčík skrz zuby, když se zastavili u smějících se přátel.
"To je pro pamatováka!" prohlásil John, když příteli uštědřil poslední pohlavek a k nesouhlasu přihlížejících jej pustil. Jerry zavrávoral o dva kroky, a když získal ztracenou rovnováhu, zlostně po Johnovi loupl pohledem a chystal se naň vrhnout, když jej Mickey chytl za límec.
"Už toho nech!" zarazil jej kuchař na oko přísně a plavčík neochotně poslechl. S nevraživými pohledy Johnovým směrem si třel bolavé, rudé ucho. "A vlastně bych i novinku měl!" zvolal Mickey po chvíli a pohlédl na dvojici bratrů. "Ještě jsem vám neřekl, jaký jsem včera chytil kousek!"
Bylo právě po obědě. Slunce se tyčilo ve své plné kráse nad hlavami posádky. Muži dojedli svůj podíl stravy a vraceli se k činnostem, které odháněly horko a nesnesitelnou nudu. Jorfeus před několika dny rozdal posádce úkol, aby natřely ráhna zbytky laku, aby dřevo kvůli horku nepraskalo, a dalších pár mužů pověřil natřením boků lodě a brlení po celé lodi, ale ani v těchto věcech poslední zásoby nevydržely a loď byla natřena jen ze čtvrtiny. Nedalo se s tím nic dělat a mužům zkrátila práci.
Jak John s Jorfeem předpokládali, vítr odpoledne ještě zesílil a zdálo se, že v tom bude pokračovat. Nyní pětice přátel včetně trojice chlapců se ukrývala před sluncem ve skrytu přední nástavby. Jack se k přátelům přidal u oběda s hlášením, že objevena trhlina je bezpečně utěsněna a od té doby si užívali přátelskou společnost.
"No, myslím, že bych měl vyrazit chytat další ryby." prohlásil po delší chvíli ticha Mickey.
"My jdeme taky!" zvolali nadšeně chlapci. Kuchař nadšence s utrápeným pohledem sledoval, a poté pozvedl zrak k nebi.
"U Sitotutta! Proč zas já?"
"Počkej!" zastavil Jerry přítele, který se měl na odchodu. "Dostal jsem nápad. Jorfee, mohl bych s tebou mluvit?" Jorfeus, jenž se opíral o brlení, na přítele zkoumavě pohlédl a po krátkém zaváhání s pokrčením ramen přikývl.
"Jasně." s tím se nechal plavčíkem odvést od skupinky, aby je nikdo neslyšel. "Tak co se děje, Jerry?" otázal se kapitána, když usoudil, že jsou dostatečně daleko.
"Nejde o nic vážného," uklidňoval přítele plavčík, "jen mě tak napadlo..."
"Co?" vybídl jej kapitán, když se Jerry zarazil.
"Nemůžou ti tři vyzkoušet něco jiného než jen rybaření?"
"Co máš přesně na mysli?" otázal se opatrně kapitán.
"Nemohl bych je vzít do hlídkového koše? Všiml jsem si, že se už několikrát zajímali o lanoví, a tak..." Jerry dál brebentil, ale Jorfeus jej již nevnímal. Přemýšlel nad přítelovými slovy. Sám byl několikrát chlapci dotazován ohledně složení lanoví, ráhnoví a používání plachet, proto se mu Jerryho nápad líbil, přesto váhal. Koš byl přece jen dost vysoko na to, aby se kdokoli mohl při špatném kroku zabít, pokud však...
"Myslím, že by to šlo." zarazil nakonec příval Jerryho argumentů.
"Fakt? Myslíš to vážně?" otázal se překvapeně plavčík a Jorfeus pobaveně přikývl.
"Tak snad abychom jim to řekli, ne?" a aniž by čekal na přítelovu odpověď vracel se zpátky ke skupince.
"Tak co se děje?" vychrlil na přicházejícího kapitána Mickey.
"Jerry dostal nápad."
"Já vím, že je to úžasný, když jej vůbec něco napadne," ušklíbl se Mickey, "ale pokračuj."
"Ten nápad se vlastně týká kluků."
"Nás?" podivil se Dido a kapitán přikývl.
"Jedná se o to, zda chcete rybařit, nebo zda se chcete podívat do hlavního koše." Oči Dida, Chicka a Boba se rozzářily.
"Vážně můžeme?" vískl radostně Dido.
"Vážně můžou?!" zeptal se nevěřícně Mickey a pohledem těkal z chlapců na kapitána.
"A to jako sami?" ozval se John, ale na to Jorfeus vrtěl hlavou a chystal se promluvit, když jej Jerry předběhl.
"Jdu s nimi."
"Prosím tě!" nechal se slyšet John. "To je jakoby lezlo o mimino víc!"
"Ale pro jistotu," přerušil Jorfeus téměř začínající hádku a otočil se k sedícímu příteli, "nemohl bys jít s nimi, Jacku?"
"Bez váhání." přisvědčil Jack.
"Takže je asi zbytečné se ptát, kdo půjde se mnou, co?" ozval se Mickey a odpovědí mu byly jen rozzářené úsměvy chlapců. "Fajn." zabrblal kuchař pod nosem a vyšel si sehnat jinou výpomoc. Po chvíli přátelé slyšeli, jak se Mickey s brbláním blíží ke člunům, doprovázen několika muži.
"Chvíli ještě počkejte. Půjdu jim trochu pomoct." hlesl Jack k nedočkavým chlapcům, jenž si mezi sebou vzrušeně špitali a pohledy upírali na stěžeň. S tím se svalovec vydal ke kuchaři a jeho skupince. Netrvalo dlouho a palubou se neslo kuchařovo brblání, když jej muži se společníky spouštěli ve člunech na vodu a Jack se vrátil ke skupince. "A je to."
"Takže už jdeme?" ozval se netrpělivě Bob. Jack si vyměnil pohledy s Jerrym, a když pohlédl na Jorfea, mladík pouze pokrčil smířlivě rameny.
"Můžeme!" přikývl Jack a aniž by musel chlapce pobízet, rozběhla se trojice uličníků k brlení lodi. "Počkat!" zarazil je svalovec, když se chlapci sápali po jednom z upínacích lan. "Nejdřív půjde Jerry, a pak po jednom vy. Já jdu poslední."
"Ale proč nemůžeme..."
"Nebo si to rozmyslím!" skočil Chickovi do řeči přísně Jorfeus. "Jestli se chcete podívat nahoru, budete Jacka poslouchat, jinak se přidáte k Mickeymu!"
"Ono je to nebezpečnější, než se zdá." doplnil kapitána John. Chlapci pokorně přikývli a počkali na Jerryho. Plavčík se vyhoupl na brlení, zachytil se upínacího lana a začal stoupat vzhůru.
"Po jednom!" připomněl chlapcům Jack, na to však už Dido těsně následoval Jerryho.
Jorfeus bedlivě chlapce sledoval, ale zjistil, že si Dido vede bravurně. Když první z chlapců vyšplhal a Jerry mu pomohl dostat se do koše, již byl na cestě druhý z chlapců. Chicko šplhal v bratrových stopách a stejně zručně a po něm záhy Bob, jenž s hrdě pozvednutou hlavou šplhal za svými bratranci, následován Jackem.
"Jsou celkem hbití." prohlásil uznale John.
"Snad až dost." připustil Jorfeus. "Asi jsem s nimi poslal Jacka zbytečně."
"Alespoň se náš starouš protáhne." usmál se šibalsky John. "A co se týče těch tří, myslím, že bych raději nechtěl vědět, kde se naučili tak šplhat."
"Tak raději nad tím ani neuvažuj." odvětil Jorfeus zatímco se zacloněným pohledem sledoval, jak Jerry něco nadšeným chlapcům ukazuje před přídí.
"No, jen aby se jim to příliš nezalíbilo. Ještě tam budou chtít chodit každý den."
"Tak z nich možná vycvičíme námořníky."
"Snad." odvětil John a pozornost přenesl na levobok, kde v dostatečné vzdálenosti od lodi již Mickey se společníky rozhazoval sítě. "To zas bude bohatá večeře." povzdychl si kysele důstojník.
"Buď rád, že jsou to ryby a ne to, co nám zbylo po dvou měsících ve skladišti." odvětil Jorfeus.
"To jo, ale přece jen..."
"Jorfee! Palubo!" Jorfeus sebou leknutím škubl a instinktivně vzhlédl do lanoví. Rukou si opět zastínil oči a spatřil mávajícího Jerryho. "Loď za zádí! Loď za zádí!" opakoval plavčík naléhavě.
Bez meškání se Jorfeus rozběhl do své kajuty kapitána pro dalekohled, vrátil se na palubu, kde minul bratra a bleskově šplhal vzhůru ke koši.
"Kde?" otázal se prostě, když stanul přátelům v koši po boku. Plavčík vystřelil prstem směrem k zádi a trojice chlapců ustoupila, aby měl kapitán lepší výhled. Jorfeus si přitáhl dalekohled k oku právě v okamžiku, kdy se v koši objevil i John.
"Tak co?" vyhrkl první důstojník. Mladý kapitán se zaměřil na horizont za zádí a za okamžik na něm zachytil černou skvrnu. Slyšel, jak muži na palubě se vrhají k brlení lodi a do lanoví, aby se sami na situaci podívali a vznikaly dohady o původu lodi, ale on sám ji viděl a nemohl tomu uvěřit. "Tak co?!" zopakoval naléhavě svůj dotaz John. S pohledem upřeným stále na obzor si kapitán pomalu odtáhl dalekohled od oka.
"Je to on. Je to Zaust, a zdá se... zcela opravený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama