Březen 2014

15.Kapitola - Luštění

19. března 2014 v 13:57 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
V kajutě se rozhostilo ticho.
"Ta Kniha?" otázal se téměř šeptem udivený John.
"Jaká Kniha?" ozval se Rassi, když vstoupili důstojníci do kajuty.
"To vám vysvětlím poté." odvětil vyhýbavě kapitán a pomalu stáhl ruku ke klice šuplíku, avšak než se ji dotkl, objevil se mu po boku John.
"Ty chceš říct, že ta Kniha byla celou dobu na palubě, a ty jsi mi to neřekl?!" sykl na bratra John skrz zuby. Jorfeus bezradně pokrčil rameny.
"Prozatím nebyl důvod. Ale jestli tě to uklidní, ještě jsem ji taky neviděl."
"Tak dovol, abych byl první!" Johnův hlas byl nasycen zlostí, ale proti jeho návrhu Jorfeus neměl žádné námitky, a tak ustoupil. Sotva se důstojníkovi cesta uvolnila, bez váhání šuplík otevřel a začal v něm hledat. Chvíli šustily papíry, které John dával na stůl.
"Nic tu..." zarazil se. Rukou odhrnul zbývající listiny. "Myslím, že to má falešné dno." zpravil bratra, když z šuplíku vytáhl poslední věci, a když byla zásuvka prázdná, spatřil ve dnu malou dírku. Opatrně víko nadzvedl. Jorfeus napjatě přihlížel.

14. Kapitola - Šuplík

12. března 2014 v 14:41 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
"Jak opravený?!" Vyhrkl zaraženě Jerry. John energicky hmátl po bratrovu dalekohledu, aby se přesvědčil o neuvěřitelné skutečnosti, a záhy použil souhrn nadávek, které používal Dido, až sebou přátelé překvapeně škubli.
"Jak je to možné?! Hlavní stěžeň i všechny plachty jsou na svém místě!"
"To nemůže být pravda!" hlesl Jack.
"Ale je to tak!" odsekl John, odtáhl si dalekohled, jenž předal svalovci a otočil se k bratrovi. "Co chceš dělat?"
"Rychle jednat!"
"Cože?" vyhrkl John, ale to už se Jorfeus chytil nejbližšího lana a sjel na palubu. John bratrův sjezd zopakoval s Jerrym a Jackem v patách.

13. Kapitola - Načase

5. března 2014 v 20:07 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Jorfeus se pomalu posadil na postel. V kapitánské kajutě vládla ještě tma a jen občas se v místnosti mihlo světlo odrážející se od vodní hladiny. Nad sebou slyšel těžké kroky hlídkujícího důstojníka a loď si podle lehkých náklonů s lehkostí rozrážela cestu klidnou hladinou. Vše bylo v pořádku.
S povzdechem si protřel ospalé oči, rukou pročísl vlasy a vstal. Rozhlédl se po svíčce, ale cestou k prosklené galerii si to rozmyslel. Nepotřebuji, aby ostatní věděli, že ponocuji.
Moře za okny se klidně vlnilo a na nebi nebyl ani mráček, jen jasná noční modř posetá nespočten zářících hvězd, jenž jakoby loď volaly k sobě a vedli ji.