10. Kapitola - Překvapivá koupel

5. února 2014 v 7:44 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Jako každý den vládl na mořské hladině klid. Malé vlnky po vodní ploše tiše poskakovaly a mírně lodí pohupovali. Slunce stálo vysoko na obloze a na palubě byl klid. Muži se poflakovali a snažili se vyhnout slunečnímu proudu.
Během několika dní se nejeden muž snažil napít mořské vody, avšak jeho druhové jej včas zastavili. Nyní pět takových případů, pod dozorem Nivli a Kulabry, trávilo čas v Jorfeově kajutě prvního důstojníka, která sloužila jako ošetřovna. Jorfeus se musel přesunout do kapitánovi kajuty, ale zdaleka se vyhýbal šuplíku ve stole.
Jorfeus dál mizernou zásobní situaci nedokázal skrýt ani před Didem a chlapci, ale snažil se jim poskytnout rozptýlení, kterým bylo nejčastěji rybaření. Z počátku byly ryby vítaným obohacením jídla, ale po pár dnech se z nich stala každodenní strava.
Mladý kapitán zamyšleně pokyvoval hlavou a rázoval si cestu palubou. Stále uvažoval nad ztrátou vody, ale musil si přiznat, že čím více o tom přemýšlel, tím mu bylo větší horko. Vrhl toužebný pohled k mořské hladině a chvíli sledoval rybařící přátele ve člunech. Ráno trojice chlapců spolu s Jerrym přemluvili Johna s Jackem, aby se k nim odpoledne v rybaření přidali, a i když to chvíli trvalo, nyní všech sedm sedělo ve člunech a rozhazovaly sítě po mořské hladině. Jejich smích doléhal až na palubu, kde se muži v napuštěné plachtě nad ním osvěžovali. Nikdo si jej nevšímal. Vrhl poslední pohled k hladině a rozhodl se.

S potěšujícím chvěním přešel palubou do své nové kajuty pod kapitánským můstkem, kde odložil opasek s kordem a malou pistolí a vše uschoval do skříně. Svlékl ze sebe košili, zul boty zakončené zvonci a pomalu opustil místnost. Po pas vysvlečen se přemístil k nejbližší upínáčkové lávce, kde se pomocí lana vytáhl na zábradlí. Při pohledu na tyrkysovou hladinu pod sebou se mu nozdry rozšířily, když z plných plic nasával mořskou vůni.
"Jdete se ovlažit?" ozval se nedaleko Kulabra, a když se mladík ohlédl, viděl, jak k němu důstojník, špatně skrývající svou únavu za úsměvem, přichází.
"Chci si chvíli zaplavat." přikývl Jorfeus, ale něco jej drželo na místě. "Jak jsou na tom pacienti?"
"Měli by být v pořádku, ale přesto by potřebovali větší příjem tekutin."
"Dobrá," hlesl po chvíli tíživého ticha odevzdaně kapitán. "Dejte jim tolik vody, kolik sám uznáte za vhodné. A odpočiňte si." Kulabra zamyšleně přikývl, a poté věnoval mladíkovi omluvný úsměv.
"Omlouvám se kapitáne. Nebudu vás již déle zdržovat. Užijte si vody!" a s unaveným pousmáním důstojník pomalým krokem odešel. To už se však Jorfeus opět soustředil na hlubinu pod sebou. Naposledy se zhluboka nadechl a skočil. Za krátkého letu spojil ruce nad hlavou a cítil, jak mu kolem těla sviští vzduch, poté zmizel pod hladinou, a když se hladina po chvíli uklidnila, Jorfeus se vynořil a z plných plic se nadechl. Spokojeně se zatřepáním hlavy zbavil přebytečné vody z kaštanových vlasů, které se mu přilepily na čelo.
Voda byla příjemně osvěžující. Ještě několikrát se potopil a zmizel pod hladinou, aby se po chvíli objevil o kousek dál. Měl radost, že jej nepálí zašitá rána na noze, neboť občas se naskytly dny, kdy kvůli bolesti kulhal. Co takhle zjistit, jak na tom po dlouhé době jsem? pomyslil si, když se opět vynořil a rozhlížel se kolem sebe ve snaze najít bod, ke kterému by mohl doplavat, avšak jediným bodem byly v dálce rybařící čluny. Něco jej napadlo.
Užijeme si trochu legrace. Pomyslil si mezi tempy, kdy se mu výhled mlžil přes mokré vlasy. Pomalu a nikým nezpozorován se blížil ke člunům. Ve člunu blíže k němu byl Mickey s Jackem a přes sítě mezi čluny, naproti nim, seděla trojice smějících se chlapců s Jerrym a Johnem, jenž na ně dohlížel.
Jorfeus zpomalil a snažil se bezhlučně nadechovat. Jeho plán doposud vycházel! Pomalu se blížil ke člunu Mickeyho a Jacka a vždy, když se jeden z přátel otočil jeho směrem, zmizel pod hladinou. Nechtěl být jimi zahlédnut. To se mu také dařilo, dokud nezpozoroval tvář jednoho z chlapců. Chicko užasle na něj zíral a těkal pohledem z něho na loď. Jeho plán byl v ohrožení. Zastavil se uprostřed tempa a snažil se chlapci naznačit, aby byl zticha a rukama všemožně poukazoval na Mickeyho, přičemž se o vlas stačil potopit, aby jej kuchař nezahlédl.
Když se opět vynořil a potichu se nadechl spatřil, jak Chicko šeptá druhům svůj objev. Snad pochopil, co má mladík v plánu. Za okamžik se jeho směrem dívaly další páry očí Dida a Boba s úsměvy na tvářích.
Po pár dalších tempech k Jorfeovi dolehly hlasy přátel. Mickey právě remcal nad jednou z prázdných sítí, a když opět kapitán vzhlédl ke člunu s hochy postřehl Jerryho šibalský pohled, kterým jej pozoroval. Na to se plavčík zvedl a zamířil k místu, kde posedával John. Avšak Jorfeus se opět musel potopit, když se kuchař otočil se sítí v ruce.
Při vynoření se setkal s bratrovým potutelným úsměvem a šibalskou jiskrou v očích. První důstojník se sehnul k jedné ze sítí, nad kterou se Jack rovněž skláněl a něco svalovci zašeptal. Nato se Jack otočil jeho směrem se stejným úsměvem, jako ostatních, ale záhy jeho pobavení vyměnil úžas. Jorfeus nechápal, co se děje, ale Jack se opět otočil ke své práci a klidně pokračoval. Mladík stihl udělat ještě několik temp, než se musel opět ponořit. Při dalším vynoření s očekávajícími pohledy chlapců přidal na tempu a konečně se dostal pod okraj Jackova a Mickeyho člunu.
Chvíli setrval na místě, než popadl dech a opět se ponořil. Mořská hladina se nad ním na okamžik uzavřela, aby se záhy objevil na druhé straně člunu, kde se skryl pod jeho okrajem. Před sebou nyní měl ušklíbající se tváře chlapců a Jerry společně s Johnem předstírali prohledávání sítě.
"Co se tak šklebíte?" slyšel nad sebou Mickeyho. "Vypadáte, jako by jste viděli mořskou pannu!"
"Ale kdepak!" odvětil klidně Dido.
"Snad na ně nevěříš!" uchichtl se Jerry, ale než stačil kuchař odpovědět, ozval se John klidně:
"Mickey, myslím, že máš něco v té vytáhlé síti." Bez dalšího pobízení se kuchař sehnul nad sítí ve člunu a začal jí prohledávat. Jorfeus pochopil svou nabízenou příležitost. Pomalu přeplaval blíže k místu, kde otočen k němu zády stál Mickey. Zpytavě pohlédl na chlapce, kteří horlivě přikývli. Jorfeus se chytil brlení a pomalu se začal vytahoval, aniž by si kuchař něčeho povšiml.
"Mickey," ozval se Jerry, načež kuchař jen zabručel. "Slyšel jsi, že mořské panny stahují pod vodu?"
"Nebuď naivní! Mořské panny neexistují a nikoho nes..." Kuchař překvapeně vykřikl, dřív, než s plácnutím spadl do moře, když jej Jorfeus chňapl zezadu za opasek a jediným škubnutím jej stáhl přes kraj člunu.
Chlapci i zbylý přátelé se smíchy potáceli, zatímco Mickey kolem sebe plácal rukama a několikrát se ztratil pod hladinou. Jorfeus se stejně jako ostatní bavil, ale dával pozor, zda se přítel přece jen netopí, i když to bylo těžké uhodnout, avšak když se po chvíli Mickey ztratil pod hladinou a neobjevoval se, Jorfeus se vrhl do hlubin. Přátelé napjatě čekali, co se bude dít, ale oba přátelé se brzy vynořili a Jorfeus kuchaře dotáhl ke člunu, aby se zachytil okraje. Mickey měl rozšířené zorničky, rozhlížel se kolem sebe a něco drmolil. Veselí přátel utichalo.
"O-a!" dusil se kuchař.
"Zdálo se mi to, nebo řekl bota?" otázal se s úsměvem Jerry.
"Ude!"
"Ticho! Počkejte!" zarazil smějící se chlapce Jorfeus.
"Sl... Sladká!" drmolil Mickey a díval se po přátelích. "Sladká!" opakoval. Jorfeovi pomalu svítalo. Zkoumavě se ohlédl na bratra a zdálo se, že Johna napadlo to stejné, co jej. První důstojník se ohnul přes okraj člunu, aby si zároveň s bratrem nabral do dlaní mořskou vodu a...
"U Tristeta!"
"Co se děje?" tázal se s pochybnostmi Jack, když spatřil úžas obou bratrů.
"Neuvěřitelné!" hlesl John. "Ta voda..."
"Je sladká!" dokončil větu zaskočený Jorfeus.
"Cože?!" vyhrkli Jack s Jerrym a hned se natáhli, aby vodu rovněž okusili. Chlapci je zaraženě sledovali.
"Skutečně!" žasl Jack.
"Vždyť jsem to říkal." ozval se Mickey, jenž si vychutnal ještě pár doušků vody, než se vytáhl zpět k Jackovi do člunu.
"To je neuvěřitelné!"
"Jak je to možné?"
"To nevím." odvětil Jorfeus a na tváři se mu rozlil radostný úsměv. "Ale vím, že žízní nezemřeme!" Oči se mu samou radostí rozzářily, stejně jako ostatním, kromě Johna. Trojice chlapců se konečně odvážila a nyní hlasitě pila.
Jack natáhl ke kapitánovi ruku a mladík ji vděčně přijal. Se svalovcovou pomocí se vyhoupl do člunu a svalil se na jeho dno. Voda z něj stékala proudem a vlasy se mu lepily na čele. Příjemně teplá bríza jej ovála.
"Tys mě ale vyděsil." povzdychl si Mickey, zatímco se snažil zbavit se přebytečné vody ze svých plavých vlasů. "Už jsem si fakt myslel, že mořské panny existují." připustil kuchař a vyvolal tak další vlnu smíchu přátel.
"Ale jen díky Jorfeovu nápadu tě utopit, jsme zjistili, že pitnou vodu máme celou dobu kolem sebe!" prohlásil Jerry s úsměvem.
"Konečně doplníme sudy a dáme potřebnou dávku nemocným!" přikývl vesele kapitán, jenž se nadzvedl na loktech.
"To ano," ozval se z protějšího člunu suše John a upíral přes vodu pronikavý pohled na bratra, "doplníme vodu, vyléčíme nemocné, ale je tu ještě jedna věc."
"Jaká?" nechápal Chicko, ale muž mu nevěnoval pozornost. Upřeně se díval bratru do očí.
"Vodu sice máme, ale z moře, které má být slané. To znamená jen jedinou věc." první důstojník se odmlčel a Jorfea i ostatní veselí rázem opustilo. Zamyšleně si skousl spodní ret a pohledem sklouzl k lodi v dálce.
"Tak co to znamená?" tázal se Dido.
"Neplujeme na Hydrydy." odpověděl Jorfeus a z bratrova náhle ledového pohledu četl jediné: Já ti to říkal!
Sotva se přátelé vrátili na palubu, zpráva o vodě se rozkřikla neuvěřitelnou rychlostí. Náhle byli všichni na nohou a pomáhali plnit sudy. Avšak radost z pitné vody netrvala dlouho. Všichni si uvědomovali cenu za svou záchranu. Nemířili domů! V okamžiku, kdy se Jorfeus vrátil, nechal okamžitě svolat důstojníky, zatímco se šel převléct do suchých kalhot a čisté košile. Zanedlouho se ozvalo zaklepání na dveře. Tal, ležící pod stolem hrdelně zabručel, ale s Jorfeovým svolením do místnosti vešla šestice důstojníků, která se s jeho dovolením posadila ke stolu. Od té doby uběhla nejméně půlhodina a doposud nikdo nepřišel s řešením.
"To nedává smysl!" prohlašoval právě Rassi. "Vždyť plujeme podle hvězd!"
"A to je právě to!" potřásl Lanck hlavou. "Nevíme, jestli ty hvězdy ukazují správnou cestu!"
"Teď už víme, že ne." hlesl Kulabra.
"Omlouvám se, pánové." ozval se poprvé za celou poradu tiše Jorfeus, jenž byl opřen o zeď a zamyšleně hleděl na moře. Důstojníci utichli a překvapeně přenesli své pohledy na mladíkova záda. "Bylo to mé rozhodnutí, které nás dostalo do této situace." Měl jsem dát na Johna!
"Tak to není, kapitáne!" nesouhlasil Grand.
"Všichni jsme se mýlili! Ta obloha nás zmátla."
"A všichni jsem jí uvěřili!" přidal se ke Kilombrigovi Rassi a Jorfeus si hořce odfrkl. Všichni se nemýlili, pomyslil si sklíčeně.
"Teď nezáleží na tom, co se stalo, ale na tom, co dělat." ozval se John.
"Měli bychom se otočit." navrhl okamžitě Lanck.
"Otočit? A jakým směrem?" otázal se prudce Rassi. "Cožpak někdo ví, kde je pevnina?"
"Podle nebe bychom..."
"Již jednou jsme se na něj spoléhaly!" připomněl ostře John.
"A co tedy navrhujete?" otázal se klidně Kulabra.
"Měli bychom se otočit!" křikl ještě jednou svůj návrh Lanck.
"A padnou do rukou pirátů?" otázal se muže John suše. "Ne! Navrhuji..."
"Pokračovat v cestě." prohlásili sborově oba bratři. Důstojníci se zarazily a překvapeně pohlédli na kapitána. Mezi nimi byl i John.
"Budeme zkrátka pokračovat." zopakoval Jorfeus. "Nemáme představu na kolik jsem se vychýlili z kurzu, jak daleko jsme od Hydryd, ani kde je nejbližší pevnina a už vůbec nevíme, jakým směrem se dal Bigss se svou pekelnou lodí. Jsem si jist, že se pronásledování nevzdá."
"Ale co po nás ještě chce?" otázal se vztekle Kilombrig, ale Jorfeus pouze pokrčil rameny, i když postřehl bratrův nedůvěřivý pohled.
"Jen ať se zkusí přiblížit!" ozval se Rassi, kterému se do tváří nahrnula krev a vztekle bouchl pěstí do stolu. "Dostane, co proto!"
"Uklidněte se, pane Rassi!" okřikl jej přísně Jorfeus. "Vím, že vás táhne pomsta, ale za nic na světě se nesmíme chovat zbrkle! Nesmíme se otočit proti pirátům, to by byla v naší situaci sebevražda."
"Využijeme vody kolem lodi k doplnění zásob a rybaření by se mělo postarat o naši stravu." ozval se John.
Na značnou chvíli se mezi přítomnými rozhostilo ticho, kdy si muži vyměňovali šeptem své názory a jen občas pohlédli na kapitána či jeho zástupce, jenž stáli klidně s mírně pozvednutou hlavou a očekávali jejich rozhodnutí.
"Takže váš rozkaz tedy zní plout nynějším kurzem?" otázal se konečně Kulabra. Jorfeus pohlédl bratrovi do očí a oběma v nich zaplálo odhodlání.
"Ano. Kurz zůstává stejný." přikývl kapitán a v duchu si při pohledu na bratra pomyslel: Nyní již chybu neudělám!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama