7. Kapitola - Nový žák

16. ledna 2014 v 14:46 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
"To ti trvalo!" přivítal mladíka věštec, když se konečně probudil v krystalem osvětlené jeskyni. "Čekal jsem tě dřív!"
"Cože?" ptal se překvapeně kapitán, zatímco si masíroval spánky.
"Víš, jak dlouho trvalo, než tě Ragor našel?" ptal se Raduir, avšak ne hrubě. "Proč ses mě minule ptal na přenášející formuli, když ji stejně nepoužiješ?"
"Úplně jsem na to zapomněl! Jen jsem usnul." přiznal mladík provinile, ale jeho odpověď zřejmě mistra pobavila, neboť světlo, jenž zahaleného muže obklopovalo se rozzářilo.
"Vím, co se děje na tvé lodi, strážce."

"Vy to víte?" vyhrkl překvapeně Jorfeus, a když se zář kolem věštce ještě více rozzářila, vzpomněl si mladík, jak mu muž říkal, že ví o všem v obou světech. Tenkrát tomu nevěřil, ale nyní pomalu měnil názor, navíc se mu to nyní hodilo.
"Když víte mistře o našem problému, nemohl by jste mi poradit, zda plujeme správným směrem?"
"To nemohl." odvětil muž klidně. To Jorfea zarazilo.
"Jak to myslíte? Proč?"
"Musíš se spoléhat na své instinkty. Rozkaz jsi již vydal, tak proč stále pochybuješ?"
"Protože je tu jedna nejistá možnost."
"A to jaká?"
"Vy přeci umíte číst mé myšlenky, tak proč si odpověď nepřečtete?!"
"Nemusíš se hned rozčilovat." mírnil jej klidně věštec, avšak poprvé v jeho hlase mladík zaslechl pevnost. "Ano, dokážu přečíst tvé myšlenky, ale to jen proto, že si je nehlídáš. Necháváš svou mysl všem otevřenou a každá citlivější mysl tvé myšlenky zachytí! Ale ničeho se neboj strážče," pokračoval věštec opět vlídnějším hlasem, když mladíkovi zahanbeně sklesla brada. "Vše se v čas naučíš, ale teď počkáme, až tu budeme všichni."
"Všichni, mistře?" otázal se zamyšleně mladík, jenž věštce zkoumavě a zamyšleně sledoval. "Máš na mysli Ragora?"
"Toho taky, ale měl jsem na mysli někoho jiného." odvětil muž s opět narůstajícím světlem.
"Jiného, mistře?"
"Jde o nového žáka."
"Nov..." koktal zmateně Jorfeus. "Kdo to je?"
"To brzy poznáš sám, ale musím říci, že si dává taky načas. Zdá se, že je značně rozrušen, než aby hned usnul." prohodil muž v kápi a přitom zabloudil pohledem na světélkující krápník.
"Usnul? To znamená, že je z našeho světa, mistře?"
"Chápeš rychle podstatu dvou světů." prohlásil spokojeně věštec. "Ano, je z vašeho světa, ale i kdyby byl z mého světa, mohl by se přenášet, ale fyzicky."
"To znamená, že kdybych byl nyní ve vašem světě dokázal bych se okamžitě přenést z jednoho místa na druhé?" tázal se zaujatě Jorfeus.
"Přesně tak." přikývl věštec. "Avšak pamatuj na to, že kouzlo přemístění je jedno z nejtěžších kouzel používající se jen v nejkritičtější chvíli. Dokonce ani ti nejmocnější se jej neodváží použít bez důvodu."
"Ale vy by jste se dokázal přenést z místa na místo."
"Myslíš?" otázal se věštec. "Podle čeho soudíš?"
"Dokážete přivolat lidi z druhého světa..."
"To dokáže každý s pomocí Elores dei." prohlásil věštec a přitom poukázal na barevně svítící květinový krápník. "To je elfský název pro podobné krápníky." vysvětloval Raduir, když viděl, že se mladík nadechuje k otázce.
"Jich je více?" vyhrkl překvapeně mladík.
"Jsou dva, ale dříve, když oba světy byly spojeny, existoval třetí krápník, nacházející se v paláci, vám známém jako Ksés. Avšak ani tento název nepochází zcela z vašeho jazyka." hlesl věštec s povzdechem a jeho obklopující světlo o trochu pohaslo. "V těch dobách se palác nazýval Krein ei sei, Nebeské oko, jenž si získal díky svému umístění. Ale určitě víš, o čem mluvím."
"No, něco jsem o paláci slyšel," připustil mladík a vybavil si rozhovor s kupcem Havšou, jenž mu pomohl dostat se do Zorgie, "ale nikdy jsem jej neviděl."
"Opravdu? No, nic méně brzy poznáš o čem mluvím." prohlásil muž a mladík se nadechoval k další otázce, když se Elores dei rozzářil.
"Mám dojem, že náš očekávaný host je již na cestě." prohodil Raduir vesele, když si krápník připoutal jeho pozornost. Než se Jorfeus nadál v zádech pocítil chladný poryv vzduchu. Překvapeně se otočil a zadíval se do tmavé chodby, kde se ponenáhlu objevil mu již známý kmitavý rudý pohyb.
Zdravím tě, strážče. promluvil k němu v myšlenkách rudý ještěr.
Potěšení je na mé straně, mistře Ragore. odvětil Jorfeus, přičemž se ke svému překvapení mírně uklonil. Co to dělám?
"Začínáš si podvědomě osvojovat pravidla elfské etikety." vložil se do jeho myšlenek věštec a mladíkovi bylo jasné, že si opět nedokázal uhlídat své myšlenky. "Etiketa je velice důležitá, ale o tom později. Ragore, jak to vypadá?"
Nějakou dobu trvalo, než se ukázal a delší čas přesvědčit jej, aby mě následoval, ale počítám, že se zanedlouho objeví. odpověděl drak spokojeně.
"Dobrá. Děkuji ti příteli." hlesl spokojeně věštec. Drak přikývl a ladně přeletěl ke kamenné římse, pár metrů nad zemí, kde spokojeně ulehl. Hlavu opřel o přední nohy a ocas nechal volně spuštěný přes okraj. Jorfeovi to připomnělo ležícího Tala. "Teď budeme čekat." vytrhl mladíka ze zamyšlení věštec. "Ale asi by sis měl sednou ke mně." prohodil muž a poukázal na jednu ze židlí u kamenného stolu, u kterého sám seděl. "Místo, na kterém sedíš, budeme za chvíli potřebovat." vysvětlil. Nyní kapitán pomalu začínal chápat. Sám se přece pokaždé objevil na kamenném lůžku. Seskočil ze svého místa a pomalu, neboť se mu nepatrně točila hlava, přešel k volné židli naproti mistra. Muž zahalen v černém plášti seděl rovně a klidně oddechoval. Bylo těžké i poznat, kterým směrem se dívá. Chvíli Jorfeus seděl tiše, a když po chvíli pozorování pochopil, že se mistr ani nehne, začal těkat pohledem z místa na místo. Začínal být nervózní. Pouhé sedění jej nebavilo.
"Snad ti nevadí židle?" oslovil mladíka mistr, aniž by se pohnul.
"To ne." vykoktal ze sebe překvapený Jorfeus a okamžitě využil příležitosti věštcovi pozornosti. "Co se bude dít teď, mistře?"
"No, snad by ses mohl přestat ošívat a zůstat chvíli sedět klidně." navrhl mistr a mladík se snažil pohodlně usadit, ale nešlo to. Podle záře kolem věštcova těla mladík odhadoval, že se muž dobře baví. "Snad to bude tvá prv..." Dál se věštec nedostal. Kolem nich se prohnal studený vánek.
Už je tu! ozval se mladíkovi v hlavě dračí hlas a zároveň s ním se místnost naplnila oslnivým světlem, až si Jorfeus musel paží chránit oči před ostrým světlem. Avšak trvalo to jen zlomek vteřiny, než se místnost opět ponořila do šera.
"Takže je tu." hlesl věštec a přešel ke kamennému lůžku. Jorfeus mistra následoval a oči zabodával na lůžko, avšak přes ostré světlo, které nově příchozího obstupovalo, nic neviděl.
"Jorfee, tohle je od teď druhý strážce, tvůj společník." promluvil muž obřadně, když světlo polevilo, ale mladík jej nevnímal. Konečně viděl, kdo je před ním. Nevěřil svým očím. Nově příchozí nebyl neznámý. Zaraženě stál a prohlížel si postavu v bezvědomí.
"To on má být strážce? John?!"vyhrkl mladík po chvíli, avšak když věštec přikývl, hlavou mu projela jediná myšlenka: Kolik překvapení na mě ještě čeká?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama