6. Kapitola - Podle nebe

10. ledna 2014 v 16:35 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Na palubě vládla odpočívající nálada, a i když přes den vládl zmatek a starosti, posádka se snažila o zpříjemnění nočních hodin. Když zapadlo slunce a rozhostila se tma, námořníci si na palubě vytvořili provizorní stoly ke hře karet, kostek a jiných her. V ten okamžik, i když posádce nad hlavou tančilo nebe, jakoby všichni zapomněli na všechny problémy, kromě jediného člověka.
Jorfeus stál na kapitánském můstku a doprovázen jemnou melodií harmoniky, píšťaly, houslí a zpěvu námořníků, pohlížel na zábavu posádky, kde mezi jednotlivými skupinkami mužů pobíhal Dido s chlapci a Talem v patách.
"Jorfee!" vyrušil jej z úvah Jerry stojící pod můstkem. "Nech toho věčného uvažování a pojď se s námi trochu pobavit!"
"Už jdu." přikývl mladík a sešel za přítelem, jenž jej vedl hlučnou palubou k místu, kde na sudech a bednách seděli ostatní.
"Zdravím, Jorfee." usmál se na přicházejícího přítele Jack.
"To je dost, že se ukážeš."

"Co probíráte?" otázal se sedající si kapitán, aby nemusel odpovídat na Mickeyho narážku.
"Schválně, jestli to uhodneš." zakřenil se svalovec a s pozvednutím své sklenice se postavil. "Na prvního důstojníka!"
"Na Johna!" odvětili sborově se smíchem ostatní přátelé.
"A jak to vlastně probíhalo od začátku, Jorfee?" otázal se kuchař.
"Ehm," odkašlal si kapitán, "nic moc. Důstojníci se jeden přes druhého dohadovali, až jsem si myslel, že se mi hlava rozskočí."
"Tak to ti tedy nezávidím." usmál se John sedící vedle bratra.
"To teda jo. Dokážu si to představit." usmál se Jerry a vyskočil na bednu, na níž seděl, čímž si získal plnou pozornost přátel. Postavil se, rozhlédl se kolem, zda jej nikdo kromě přátel nesleduje, a poté nasadil podmračený výraz. "Já s tím nesouhlasím! Říkám, že ne!" ozval se plavčík hlubokým hlasem. "Ale já říkám, že jo! Prostě jo!" prohlásil opět Jerry, tentokrát ještě hlubším hlasem, přičemž otočil hlavu na stranu. To už však přátelé vybuchli smíchy, když kamarádův záměr pochopili, avšak Jerry ještě nasadil více podmračený výraz, který měl charakterizovat, jak si Jorfeus uvědomil, přemýšlejícího Kulabru. "No tak, pánové! Já vám říkám nehádejte se! Hádkou se nic nevyřeší!"
"Jako bych je viděl!" smál se John. "Vystihl jsi je dokonale!"
"Já nevěděl, že jsi tak dobrý imitátor." připustil Jorfeus.
"Díky, díky." zubil se od ucha k uchu Jerry. "Jen klid přátelé, klid, nebo se rozbrečím." prohlásil plavčík s hraným potáhnutím, čímž vyvolal další vlnu smíchu.
"Ty jsi šašek!" smál se Jack se slzami v očích a zatahal přítele za nohavici. "Ale už raději slez."
"Jak to jinak probíhalo?" otázal se po chvíli John kapitána, když se opět všichni uklidnili.
"Bylo na nějaké místo více názorů?" přidal se Mickey.
"Nejvíce bylo na pátého." připustil Jorfeus.
"Koho navrhovali?" zajímal se Jerry. Kapitán se na okamžik zarazil, zda smí přátelům vyzradit průběh zasedání, ale nakonec pokrčil rameny.
"Byly tam dva návrhy." hlesl vyhýbavě mladík, ale to mu nepomohlo.
"Na koho?" vybídl jej John.
"Na Lensara."
"Cože, Lensar?!" vyjekl překvapeně Jerry.
"Já nevěřím svým uším!"
"Pšt, tiše!" zarazil bratra kapitán a nervózně se ohlížel zda je někdo neslyšel.
"Opravdu jsi řekl, že navrhovali Lensara?" pokračoval John tišeji. "Vždyť málem rozhostil vzpouru!"
"Přesně tak!" souhlasil s přítelem Jack. "Vždyť by to byla katastrofa, kdyby se stal důstojníkem!"
"Jen klid!" zarazil přátelé Jorfeus. "To vše samozřejmě vím, a proto jsem nesouhlasil, ani Kulabra. Neříkám, že je Lensar špatný, ale něco mi prostě na něm nesedí."
"To všem."
"A kdo byl druhým kandidátem?" přerušil kuchaře Jack.
"Row."
"Ten by mohl být dobrým důstojníkem, ale..."
"Přátelí se s Lensarem a stal by se výtečným prostředníkem, ano, já vím." doplnil bratra Jorfeus.
"Děje se něco?" ozval se za zády přátel známý hlas a za okamžik k nim došel Dido se svou věrnou dvojicí chlapců a společně se posadili k přátelům na volné bedny.
"Všimli jste si, jak Martinovi pěkně ta harmonika zní?" otázal se nepřítomně Bob.
"Jo." souhlasil John. "Pěkně hraje."
"A kde je Tal?" zajímal se Jorfeus, když svého psa nikde neviděl.
"Někde v podpalubí." odvětil Chicko s mírným pokrčením ramen.
"Jo, kluci! Abych nezapomněl," zvolal Jorfeus a připoutal na sebe pozornost chlapců, "ode dneška budete spát..."
"S krysami ve skladu." skočil mu do řeči s potutelným úšklebkem Mickey, avšak hned na to mu skrze zuby uniklo syknutí a tvář se mu zkřivila, když mu Jack uštědřil dloubanec do žeber.
"Jestli chcete, můžete spát v kajutě s posádkou." dokončil svou řeč Jorfeus.
"Skvěle!" jásali chlapci a vyměnili si radostné pohledy.
"Omlouvám se kluci. Mělo mě to napadnout dřív."
"Nic se neděje, pane Jorfee. Měl jste moc práce." Mávl klidně Dido rukou, ale poté se mu přece jen na tváři objevil uličnický úsměv. "I když jste ten nápad mohl urychlit."
"Jo, tak!" zasmál se kapitán a chytl chlapce kolem krku a rukou mu zajel do vlasů a vytvořil z nich vrabčí hnízdo.
"Jen mu dej!" smáli se přátelé i s Chickem a Bobem.
"A příště tě nechám za trest vymýt celou palubu." zlobil se kapitán naoko.
"Náhodou nám už to drhnutí nevadí." složil si chlapec ruce na prsou.
"Tak to je znamení, že musíte přejít na důležitější práci." ušklíbl se Jerry a nenápadně mrkl na Jorfea.
"Vážně?" zablýskly se oči chlapcům.
"To víte, že jo." prohlásil vážně kapitán, avšak ke zklamání chlapců se mu na tváři objevil úsměv. "Ode dneška budete umývat i stěžně."
"To není fér!" protestoval Dido přes smích pětice přátel. "Proč nemůžeme dělat důležitější věci?"
"A co by sis tak představoval?" vyzval jej John.
"Třeba kormidlovat." prohlásil chlapec sebejistě.
"Ty a kormidelník?" pochychtl se Mickey. "Vždyť sotva dosáhneš na kliku dveří."
"Teď to asi nepůjde, ale jednou, kdo ví?" Snažil se hocha povzbudit Jack. "Co říkáte, kapitáne?"
"Souhlasím." přikývl mladík a povzbudivě na chlapce mrkl.
"Takže budou opět obsazeny důstojnické kajuty?" otázal se po chvíli ticha Mickey.
"Měly by." přikývl Jofeus. "Mluvil jsem s Kulabrou. Muži, kteří se již uzdravili se pomalu vrací na příď, takže Kulabrova kajuta bude za pár dní volná."
"Jorfee, co se týče kajut," ozval se John, "chtěl jsem ti říct, že chci zůstat s ostatními."
"Johne, jestli to je kvůli mně..."
"Ne, kvůli tobě ne." vrtěl důstojník hlavou. "Prostě chci zůstanu na přídi."
"Jak myslíš." pokrčil Jorfeus rameny.
"Kluci," ozval se Jerry, jenž zamyšleně zkoumal dno své sklenice, "co nám zbylo za pití?"
"Jen rum a víno." odvětil Mickey.
"Což je špatné." povzdychl si kapitán.
"Ale nám to vyhovuje." ozval se spokojeně Chicko a hned se natáhl po své skleničce s vínem, neboť bez pitné vody byly chlapci odkázaní jako ostatní na zbytku zásob.
"Já bych to taky mohl pít pořád." přidal se Dido.
"Spíš bys měl šetřit." navrhl s úsměvem Jack a stáhl chlapci sklenici od úst.
Rozhostilo se ticho, kdy se pouze palubou nesla tajemná melodie, a přestože ji nedoprovázela žádná slova, všem posluchačům se sevřelo srdce tísní, neboť hrála jen o jednom. O domově.
Jorfeus se nepřítomně zadíval na podlahu. Byli to již téměř tři měsíce, co opustil domov. Před očima se mu promítly vzpomínky z dětství. Snažil si vybavit si pouze nejlepší vzpomínky, ale k těm létům cítil trpkost a osamělost. Nevěděl vlastně, co znamená rodina.
Věděl, že otce by měl pokládat za rodinu, ale jeho pocity mu to nedovolovaly. K tomuto muži pociťoval cizost, zatrpklost a bolest. Jinak tomu však bylo s Johnem. Když se dozvěděl pravdu o svém bratru, pocítil radost a jakoby se mu jedna puklina v srdci zacelila.
"Jorfee, je ti něco?" zeptal se ustaraně Jack, když si všiml jeho nepřítomného pohledu a strhl tak zamyšlené pohledy přátel i chlapců na kapitána. Mladík chvíli mlčel, ale poté pozvedl hlavu.
"Máte rodinu?" otázal se zastřeným hlasem. Přátelé jej chvíli nehnutě sledovali, ale poté sehnuly opět hlavy k podlaze.
"Ano, já mám." přikývl tiše Jack. "Doma mě čeká žena a naše malá dcerka, které bude za chvíli osm." Svalovci se na tváři objevil letmý úsměv, ale poté mu tvář opět potemněla.
"Se mnou je to těžší," povzdechl si hořce Mickey. "Ani nevím, jestli dívku stále mám. Před pár měsíci jsem ji chtěl požádat o ruku, ale dříve než na to, přišla řeč na mou výpravu. Bavili jsem se o mé nadcházející cestě, a když jsem skončil tím, že nevím kdy se vrátím, řekla mi, že na mě nemůže čekat věčně a odešla." povzdychl si kuchař.
"Já nikoho nemám." ozval se pevně John. "Jak už jsem jednou říkal s otcem jsem zůstal do pěti let, pak mě odvezl do přístavní vesnice, ale ani tam už nikoho nemám. Mí náhradní rodiče, jenž mě vychovávali jako vlastního, již nežijí. Farmář zemřel, když mi bylo osmnáct a jeho žena jej brzy následovala. A co se týče vztahů, bez lásky se dá obejít."
"Úplně s tebou souhlasím." zvolal Jerry. "Mít holku je otrava!"
"Aby ses jednou nedivil!"
"To jo!" přidal se k Jackovi kuchař. "Jednou si někoho najdeš a uvidíš, že z toho budeš paf."
"Říkej si co chceš," nedal se plavčík, "je to stejně nesmysl!"
"Jasně! S holkami není žádná sranda!" ozval se Dido a jeho společníci přitakávali. "Jsou to strašný fifleny."
"Jsi ještě malý," ozval se vlídně Jack. "ale jednou poznáš, jak je dobré mít někoho vedle sebe. A co se týče tebe Johne," obrátil se svalovec k příteli, "už bys mohl mít rozum. Copak ty nikoho nechceš?"
"Já nevím." hlesl důstojník. "Nikdy to nevydrží, tak není lepší s ničím nezačínat?"
"A měl jsi už nějakou?" ozval se Mickey po chvíli. John přikývl.
"Dvě, proto vím, co říkám." Jorfeus překvapeně na svého bratra pohlédl.
"Co se stalo?"
"Jedna z nich mi utekla před svatbou s obchodníkem a té druhé nebylo dost vhod, že jsem jen námořníkem, tak zmizela s bohatším."
"Tak to teď můžeš zkusit znovu, ne?" otázal se Jerry. "Když si teď důstojník."
"To ne." hlesl po chvíli John, když o návrhu zapřemýšlel. "Bude nejlepší, když vše zůstane tak, jak je."
"A to chceš zůstat sám?" otázal se tiše Jack.
"Sám?" pohlédl na něj John. "Vždyť mám bráchu." při těch slovech poplácal Jorfea s úsměvem po rameni.
"No počkej! To mu chceš zůstat celý život na krku?"
"Jack má pravdu." podpořil přítele Mickey. "A navíc, Jorfeus už jistě nějakou dívku má, co kapitáne?" Mladík překvapeně pozvedl hlavu a zadíval se do kuchařovi očekávající tváře.
"No, já..." vykoktal ze sebe zaskočeně Jorfeus, ale dál se nedostal. Palubou se ozývaly překvapené výkřiky a hned na to se ze zadního kastelu ozval Kulabrův hrdelní hlas.
"Kapitáne, podívejte!"
Jorfeus vyskočil na nohy a nechápavě se rozhlížel kolem.
"Pane Jorfee, támhle!" zvolal Chicko a svým drobným prstem mířil nad sebe. Jorfeus se přestal otáčet a pozvedl hlavu k nebi. Na okamžik zůstal zaraženě stát a zíral na nebe, ale posléze se s bratrem v patách vydal na kapitánský můstek.
"Vypadá to, že se na nás konečně usmálo štěstí!" zvolal radostně Kulabra s rozzářeným úsměvem, sotvaže se vedle něj kapitán zastavil. Jorfeus se opřel o zábradlí a sledoval zamyšleně oblohu. Tvář měl klidnou, a snad jen trénované oko by z jeho pohledu vyčetlo stejné jiskřičky štěstí, jako u důstojníka.
"Snad máte pravdu." hlesl mladík. "Ale nemyslíte, že je to jen nějaký klam?"
"Klam?" zeptal se zaskočeně Kulabra. "Myslím si, že je to jediná šance, jak se odtud dostat!"
"S tím souhlasím." ozval se za jejich zády Rassi, jenž přicházel k nim se zbylými důstojníky. "Zásoby se nám stále ztenčují."
"Snad budeme mít štěstí se dostat k nějaké pevnině." prohlásil zamyšleně Grand. Jorfeus opět obrátil svou pozornost na nebe, které se dočista uklidnilo a nabylo na své vážnosti noci. Dříve roztančená a rozzářená noční obloha, byla nyní zcela klidná a ustálená a hvězdy, podle niž se dokázaly orientovat, byly na svém místě.
"Je zázrak, že jsem se z toho dostali!" prohodil Kilombrig. "Představte si, že bychom tu bloudili třeba několik měsíců!"
"Mě se to ale nezdá." ozval se za nimi hlas a všichni se překvapeně otočili na Johna. "Je to divné. Najednou, že by se tak snadno nebe uklidnilo? Moc se mi tomu věřit nechce."
"Ale jsou tu všechny hvězdy, které známe. Je to naše jediná šance." protestoval Rassi.
"Třeba se nad námi bohové smilovaly."
"Jo, a třeba mi zítra na hlavě vyroste strom" prohodil John s úšklebkem. "Vážně si myslíte, že by se obloha tak rychle uklidnila jen v náš prospěch?"
"Co si o tom myslíte vy, kapitáne?" otázal se Kilombrig.
"To, že jsme se dostali do úzkostné záležitosti." hlesl mladík, jenž se otočil k důstojníkům čelem. "Stejně jako vy si přeji zakotvit v nějakém přístavu, ale stejně tak mám z toho všeho špatný pocit. Ale přes to," povzdychl si Jorfeus, "se přeci jen vydáme podle hvězd."
"Cože?" zarazil se překvapeně John a nevěřícně pohlédl na bratra, ale ostatní důstojníci byli spokojeni. "Pane Deixi!" zvolal kapitán na kormidelníka. "Buďte tak laskav a stočte kurs na sever."
"Ano, pane!" přikývl muž a nastavil nový kurz.
"Pánové, nechte napnout všechny schopné plachty."
"Rozkaz, pane!" zahalekali muži a odběhli do hloučku námořníků splnit rozkaz.
"Johne, vyřiď klukům, že jsem si šel lehnout." prohodil Jorfeus k bratrovi a bez čekání zamířil do podpalubí.
"Jorfee, počkej!" zavolal za ním John a jal se bratra následovat. "Jak jsi to mohl udělat? Sám jsi říkal, že se ti to nelíbí, a přitom dáš rozkaz plout podle toho proklatého nebe?"
"Vím, co jsem udělal!" ohradil se kapitán, zatímco se dostali do důstojnické části podpalubí. Jorfeus vrazil do své kajuty, až se dveře rozlétli, ale John jej následoval.
"Proč jsi neodporoval?"
"Byla jich přesila."
"Ty jsi kapitán!"
"Udělal jsem to, co pokládám za správné!"
"To není pravda a ty to víš! Máš stejné podezření jako já!
"Na podezření nezáleží! Situace si vyžaduje okamžitou odpověď!"
"Ale vždyť..."
"Chceš snad zpochybňovat rozkaz kapitána?" obořil se ostře kapitán na bratra a čelil jeho pohledu. Nastalo mlčenlivé ticho, přičemž si oba muži hleděli s planoucím ohněm do očí.
"Jak chceš." odsekl John po chvíli a než dokázal Jorfeus jakkoli zareagovat, důstojník se otočil a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama