5. Kapitola - První důstojník

3. ledna 2014 v 16:45 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
"Jorfee, vstávej!"
Jorfeus sebou leknutím škubl. Pár sekund ospale mžoural očima a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že sedí nad skromnou snídaní s přáteli, kteří na něj nyní překvapeně civěly, a toho rána již podruhé si uvědomil, že nejspíše na chvíli usnul.
"Jsi v pořádku?" tázal se jemně Jack.
"Jo, nic mi není." Vykoktal ze sebe Jorfeus a snažil se vypadat věrohodně, ale přesto si dlaní podepřel hlavu, neboť měl dojem, že mu padá na stranu.
"Co je s tebou?" Zajímal se John, jenž seděl vedle něj a že bratr usnul si všiml teprve, když na to Mickey upozornil. "Vypadáš divně."

"Jsem vážně v pohodě..."
"To teda vidím."Zabručel John.
"Můžeš mě nechat domluvit?" Obořil se mladík tvrději než zamýšlel a postřel, jak se John zarazil. "Promiň," hlesl omluvně. "Vím, že to myslíš dobře, ale..."
"Je to kvůli tomu zasedání?" přerušil jej Jerry.
"Dělá mi to starost." připustil Jorfeus. "Celou noc jsem kvůli tomu nespal."To však byla polovina pravdy. Když jej Raduir propustil, procitl ve své kajutě, ale v okamžiku, kdy otevřel oči již neusl. Přepadli ho otázky, na něž neznal odpověď, jak o dění kolem věštce, tak i o nadcházejícím zasedání.
"Prosím tě, z čeho si děláš hlavu?" vytrhl ho z ospalého bloumání John.
"Má pravdu." Přidal se Jerry z druhé strany stolu. "Nemáš se čeho bát. Vždyť ty jsi kapitán a jen přijmeš nebo zamítneš jejich návrhy. No ne?"
"Kéž by to bylo tak jednoduché,"povzdechl si unaveně kapitán zatímco se nimral lžící v jídle, "ale na mě leží obrovská zodpovědnost. Mé rozhodnutí může prospět či uškodit posádce i lodi." Zakroutil Jorfeus bezradně hlavou.
"Jorfee, prober se!" Napomenul ho přísně John. "Když nás přepadla bouře, rozhodl jsi se, že nás z toho mizerného počasí dostaneš a udělal jsi to! A právě to rozhodnutí bylo tenkrát správné, riskantní, ale správné. A dnešní rozhodnutí, co tě čeká, není ani z poloviny tak závažné, jako tehdy."
"John má pravdu, Jorfee." Přikývl Mickey a Jack s Jerrym jej podpořili.
Jorfeus hleděl na své přátele a pociťoval vinu, že jim neříká celou pravdu. Nejraději by se jim svěřil se svými sny, o večerních výpravách, drakovi a věštci a s dalším, ale neodvažoval se. Neuvěřili by mu, a tak se zmohl jen na pouhý letmý úsměv.
"Kde jsou kluci?" otázal se mladík po chvíli, aby odvedl rozhovor od tématu.
"Řekl bych, jestli tajně nevyžírají skladiště, tak ještě spí." Odpověděl mu Mickey.
"Tak to taky abych navštívil sklad a vzal si něco poživatelného." Prohodil Jerry a byl by si od Mickeyho vysloužil políček, kdyby John kuchaře s přidušeným smíchem nezastavil.
"Spí?" otázal se Jorfeus. "Já myslel, že spávají v kuchyni."
"To taky jo." Přikývl Jack. "Ale včera večer si tak dlouho stěžovali, dokud je nezaslechl Kilombrig a navrhl, že můžou spát ve volné kajutě Dátnowského Tak se tam kluci i s Talem odebrali. Doufám, že ti to nevadí?"
"Vůbec ne." Ujistil ho Jorfeus. "Spíše mě štve, že mě to už nenapadlo. Ale v kajutě nebudou moc zůstat."
"Takže půjdou zpět do kuchyně?" Povzdechl si Mickey.
"Spíše mě napadlo, že se v kajutě pro námořníky uvolnilo několik míst."
"Tak to je ještě horší!" spráskl ruce kuchař. "Už jen představa, že budou s námi spát v jedné místnosti mě děsí!"
"Ani se nedivím." pochichtl se Jerry. "Já bych na tvém místě taky hrůzou nespal! Ti tři jen čekají na příležitost se ti pomstít!" Plavčíkova poznámka zasáhla cíl, ale kromě pobavení přátel si vysloužila i políček od kuchaře, kterému Jack nestihl zabránit, ale když se Mickey pokoušel o další pokus, svalovec jej silou udržel na místě, dokud to kuchař nevzdal a ostatní se pomalu uklidnili.
"No, myslím, že se půjdu nadýchat čerstvého vzduchu, než ta porada začne." prohodil Jorfeus a měl se k odchodu. Aniž by to postřehl čtveřice si vyměnila pohledy. "Díky za snídani Mickey." prohodil mladík za cesty.
"Počkej! Jdu s tebou." zarazil bratra John, jenž se zvedl ze židle a než se Jorfeus stačil vzpamatovat, již byly dveře otevřené a John jej tlačil před sebou. Než se mladík nadál oba stáli na sluncem osvícené palubě Rebarundy. Moře bylo klidné a jen se lehce vlnilo. Mírný vánek prolétl bratrům ve vlasech a zamířil do lanoví.
"Ten vzduch prostě miluju." ozval se za mladíkovými zády John a Jorfeus sebou leknutím škubl, neboť díky ospalosti zapomněl, že ho bratr doprovází.
"Jo," uznal a snažil se skrýt rozpaky, "neznám nic lepšího."
"To proto, že nic lepšího neexistuje." prohlásil pevně John. Na to neměl Jorfeus odpověď. Pomalu přecházel palubou s Johnem v patách a s hlídkujícím důstojníkem a námořníky si vyměnil pozdravy.
"Co je s tebou?" otázal se po dlouhém tichu John, když se bratři konečně zastavili u zábradlí.
"Cože?"
"Co je s tebou Jorfee?" zopakoval ospalému bratrovi John.
"Vždyť jsem už řekl..."
"Ale no tak!" zarazil mladíka námořník a snažil se mu pohlédnout do očí, které však kapitán pevně upíral na obzor před sebou. "Jorfee vidím, že není tak docela pravda to, co chceš sobě a ostatním namluvit!"
"Co to blábolíš?" ohradil se mladík nabroušeně a snažil se nepovolit před bratrovým nátlakem, ale John se nechtěl vzdát.
"Já že blábolím? Prosím tě! Zkus se alespoň na okamžik poslouchat!"
"A co ode mě chceš slyšet?!" vyhrkl náhle Jorfeus a vzpurně pohlédl Johnovi do očí.
"Pokud možno, tak pravdu!"
"Pravdu?" pochychtl se mladík a otočil se zpět k obzoru. "To je absurdní!"
"Co je absurdní? Pravda?" Dorážel John.
"To, co po mě chceš!" obořil se na bratra kapitán jenž chápal, že pod jeho nátlakem začíná měknout a mohl by říct to, co se snažil tak namáhavě skrývat. "Chceš po mě něco, na co není odpověď!"
"A co nemá odpověď?" otázal se John s tak výrazným zablýsknutím vítězství v očích, až se Jorfeus zalekl. Za jiných okolností by kapitán ocenil, jak jde na to bratr takticky, ale nyní byl zahnaný v koutě.
"Proč si vynucuješ lež, když ta tvá chtěná pravda neexistuje?"
"Jsi vážně tak natvrdlý Jorfee, jak se snažíš být?"
"Jsi blázen!" vyhrkl kapitán a hned litoval, že mu to slovo vyjelo z úst.
John se stáhl do sebe a v očích mu plápolalo překvapení s bolestí, jenž pomalu nahrazovala zlost. Jorfeus čekal, že mu každou chvílí bratr uštědří ránu, ale stalo se něco, s čím nepočítal.
"Jestli jsem blázen já, to nevím," hlesl John nebezpečně tiše, "ale ty, Jorfee, ty ho ze sebe děláš. Snažíš se něco před námi zatajit a myslíš si, že nevidíme, že se něco děje?"
Jorfeus hleděl bratrovi do očí a bylo mu líto, že se jej dotkl, ale copak měl jinou možnost? Ano, pomyslel si poraženě a musel si přiznat, že bratr vyhrál.
"Víš Johne..." začal Jorfeus a byl odhodlán říct bratru celou pravdu, nehledě na následky, ale John jej zarazil zvednutím ruky.
"Já vím. Jsem blázen, jenž chce slyšet lež." To Jorfea zarazilo s otevřenou pusou a jen sledoval, jak se John od něj odvrací a odchází zpět k přídi, kde za sebou zabouchl dveře kuchyně.
S těžkým povzdechem se otočil zpět k obzoru. Na srdci jej tížil kámen lítosti a v hrdle měl sucho. Chvíli stál a sledoval klidné moře ve snaze najít řešení na problém, který si sám způsobil, ale nakonec si uvědomil, že je čas jít. Alespoň se mu podařilo mě nadobro probudit, pomyslel si s povzdechem a přešel palubou ke dveřím kapitánovi kajuty, kde se zastavil a ohlédl na zavřené dveře lodní kuchyně na přídi. "Odpusť Johne." hlesl a s povzdechem za sebou zavřel dveře kajuty.
V kapitánské kajutě bylo rušno. Tři palubní důstojníci s kapitánem v čele seděli na židlích, bohatě zdobenými rozličnými ornamenty. Kulabra seděl po mladíkově pravici a Rassi vedle Kilombriga, jenž seděl po kapitánově levé straně. Trojice mužů se mezi sebou živě dohadovala a vyměňovala si názory již tak dlouho, že to Jorfeus přestal vnímat, i když popravdě nevnímal zasedání už od začátku. Myšlenky se mu pohybovaly kolem hádky s Johnem, ale bylo tu ještě něco jiného.
Když vešel do kapitánovi kajuty, zasáhl jej nepříjemný pocit a vybavily se mu vzpomínky na dobu, kdy kapitán žil. Vzpomínal na jedinou snídani s de Loirou a důstojníky, na dny, kdy hlásil kapitánovi směr lodi a na smutnou dobu, kdy byl po větrné vichřici kapitán připoután na lůžku. Zřetelně si vybavoval kapitánův výraz bolesti. Avšak v mysli mu nejvíce utkvěl den, kdy vstoupil do kajuty a našel kapitána u stolu, kde něco rychle schovával. Nezajímal se o to, co je tak důležité schovávat, ale sám de Loira mu to na konci svého života prozradil, když mu svěřil úkol nejen kapitána, ale i strážce Knih. A právě jedna z nich se nyní nacházela v zásuvce před ním.
Když mu kapitán vyprávěl příběh o historii světů a Knih nemohl tomu uvěřit, ale když byl Raduir stejného názoru, začínal tomu dávat váhu. K celkovému přesvědčení mu přece jen stačilo otevřít šuplík. Od smrti kapitána několikrát pomýšlel na otevření zásuvky a odhalení věci jí ukrývající, ale až dodnes se kajutě vyhýbal a ani jednou do ní nevkročil, ale nyní tomu bylo jinak.
Okolnosti ho dovedly do kajuty kapitána, a co víc, seděl v čele stolu před zásuvkou ukrývající tajemství. Stačilo jen natáhnout ruku a otevřít ji. Snad je to znamení, pomyslel si. Nervozně ťukal prsty o desku stolu a oči zabodával do šuplíku. Určitě je to znamení!
"Kapitáne?" ozval se náhle Kulabra a Jorfeus sebou leknutím škubl. Jen stěží odtrhl zrak od zásuvky a nechal ruku, která se nebezpečně přiblížila k její kličce, nenápadně sklouznout na koleno. Avšak z pohledů důstojníků bylo zřejmé, že si jeho počínání nikdo nevšiml, neboť i když ho Kulabra oslovil, nepřestávali se dohadovat.
"Ano?" ozval se pevným tónem, čímž si získal pozornost.
"Máme pár návrhů, pane." prohlásil nejistě Kulabra.
"Tak sem s nimi." vybídl je netrpělivě mladík, když muži mlčeli. "Kdo by měl nastoupit na pozici šestého důstojníka?"
"Pro tuto pozici jsme se shodli," ozval se Kilombrig. "Naším návrhem je pan Stuart Lanck. Výborný námořník, oddaný a statečný. V bitvě skvěle obstál svou pohotovostí u děl, když Dátnowski zemřel. Zastoupil i jeho místo, a tak nevznikl žádný zmatek."
"Ano, už jsem o jeho pohotovém činu slyšel," přemýšlel nahlas Jorfeus a nastalo ticho, kdy všichni čekali na jeho rozhodnutí, zatímco on pečlivě o jejich návrhu přemýšlel. "Pan Lanck je dobrým námořníkem. Vždy plnil příkazy. Tak tedy, ať se stane pro další námořníky příkladem! Souhlasím s vaším návrhem. Pan Stuart Lanck nastoupí na pozici šestého důstojníka." rozhodl mladík a na tvářích důstojníků byla vidět úleva.
"Nyní prosím přistupme k návrhu na pozici pátého důstojníka." vybídl je Jorfeus, avšak místo klidu, který očekával se muži začali mezi sebou hádat. "Klid!" zahřměl kajutou kapitánův hlas podtržený prásknutím ruky o desku stolu. Bylo zřejmé, že na tomto postu se neshodli. "Pánové, předneste své návrhy - v klidu! Pane Rassi?"
Vybídnutý důstojník svou pozornost otočil k mladíkovi. "Pane, navrhuji pana Jamese Rowa. Je to statný muž a svou práci koná zodpovědně."
"To je lež." vyskočil rozčileně Kilombrig ze židle.
"Pane Kilombrigu, posaďte se!" Spražil muže Jorfeus pohledem a počkal, až rozlícený důstojník usedne, poté jej vybídl. "Jaký je váš návrh, pane Kilombrigu?"
"Kapitáne, mým návrhem je Dave Lensar. Silný člověk s autoritou u ostatních!" muž musel téměř křičet, aby jej mladík slyšel, neboť zbývající dva důstojníci projevovali svůj nesouhlas příliš hlučně. "Svou oddanost projevil v boji s piráty, kdy nebojácně bojoval na Zaustu."
"Je to zrádce!"
"Pane Rassi, uklidněte se! Neslyšeli jsme ještě poslední návrh. Pane Kulabro, buďte tak laskav." vybídl posledního důstojníka kapitán.
"Mým návrhem kapitáne je pan Matthew Grand. Oddaný, silný námořník, skvělý bojovník a navigátor. Svůj um předvedl v bitvě na Zaustu a sám na palubu Rebarundy při útěku vkročil jako poslední." Opět vypukla mezi trojicí mužů hlučná vřava, avšak tentokrát se Jorfeus nemusel dlouho rozmýšlet.
"Pánové, klid!" ozval se po chvíli. "Pana Lensara můžeme z návrhů vyškrtnout. I když jsou vaše informace pane Kilombrigu na místě jsou i další, které Lensarovi neprospívají! Jedna z nich je záležitost s jmenováním kapitána. Není to kvůli tomu, že bych se mu chtěl mstít za to, že nechtěl, abych se stal kapitánem, ale svým nesouhlasem téměř vytvořil vzpouru, která se mu naštěstí nepovedla. A kdyby se stal důstojníkem, nemůžeme si být jisti, zda se pokus nebude opakovat."
"Chápu pane." přikývl Kilombrig a styděl se za svůj návrh.
"Dále, pane Rassi, váš návrh by byl oprávněný, avšak jedna věc černí jméno pana Rowa. Je to jeden z přátel předem jmenovaného pana Lensara. Je zcela pravděpodobné, že když se Lensar nestane osobně důstojníkem, využije prostřednictví tohoto muže, jenž jak je známo, se lehce poddá. Riziko je veliké, proto s návrhem nesouhlasím!"
"Dobrá pane." přikývl pokorně Rassi.
"Přikláním se k názoru pana Kulabry. Pan Grand je skvělým námořníkem, a proto nastoupí jako nový pátý důstojník. A nyní," pokračoval Jorfeus, "kdo se stal vaším návrhem pro čtvrtého důstojníka?"
"Čtvrtého ne, pane. Na prvního." hlesl Kulabra a mladík na něj překvapeně pohlédl.
"Na prvního? Vy se přece stanete prvním důstojníkem, pane Kulabro. Pan Kilombrig druhým a pan Rassi třetím." to už však muži vrtěli hlavami.
"Kapitáne, děkujeme za vaši důvěru," začal Rassi, "ale dohodli jsme se, že nám stačí jen povýšení o jedno místo."
"Pane, vážím si vaší přízně," pokračoval Kulabra, když Jorfeus viditelně obrat událostí nechápal, "ale místo vašeho zástupce však náleží někomu jinému."
"Tak kdo by se podle vás měl zhostit toho místa?" otázal se mladík, stále překvapen, že Kulabra odmítá nabízenou pozici.
"Pan Klitmontt." ozval se Rassi.
"John?" ulítlo Jorfeovi překvapeně. Byl připraven na jakýkoliv návrh, ale tento mu vzal dech.
"Ano, kapitáne." přikývl Kilombrig.
"Statečností, bystrostí úsudku a důvtipem projevil během našeho věznění na Zaustu neobvyklou sílu." pokračoval Kulabra a dva důstojníci přikyvovali "Vymyslel strategii našeho úniku, a když vás piráti odvedli, skvěle vás zastoupil. Proto by vás měl zastupovat i nadále."
Kajuta utichla a muži mlčky očekávali jeho konečné rozhodnutí. Jorfeus věděl, že zřejmě věřili v rychlou odpověď, ale tohle bylo nejtěžší rozhodnutí dne. Cítil radost, že se jeho bratrovi naskytla významná příležitost a pocta, ale co když v tom byl háček?Ještě značnou chvíli přemýšlel a nechal důstojníky vyčkávat.
"Pánové", ozval se nakonec po dlouhém tichu kapitán, "souhlasím s vaším posledním návrhem. Pan Klittmont bude ode dneška zastupovat funkci prvního důstojníka." Muži u stolu spokojeně přikyvovali a sledovali, jak kapitán vstává ze židle a přechází k oknu, kde chvíli sledoval klikatící se bílou brázdu, kterou loď zanechávala. Po chvíli se však k nim opět otočil čelem a pohlédl jim do očí. "Pánové, jak už jsem řekl," začal velice pomalu a důrazně, "přijal jsem váš návrh na prvního důstojníka, avšak předpokládám, že jakmile se tato zpráva rozkřikne, někteří mě budou obviňovat z toho, že bratrovi přiděluji tak vysokou pozici. Ale chci abyste věděli, že mě předtím ani nenapadlo pomýšlet o svém bratru, jako o svém zástupci a začal jsem o tom uvažovat teprve, kdy jste tento návrh vyřkli a souhlasil jsem jen proto, že jste se na něm dohodli."
"Rozumíme pane." přikývl Kulabra. "Všechnu zodpovědnost za toto rozhodnutí bereme na sebe."
"Dobrá tedy." přikývl děkovně Jorfeus. "Všechna rozhodnutí již padla. Pane Rassi." vybídl mladík důstojníka, "mohl by jste prosím zavolat všechny tři nově jmenované důstojníky?"
"Ovšem pane."přikývl muž a opustil místnost. Zatímco byl Rassi pryč, Jorfeus opět přešel ke své židli. Letmým pohledem sklouzl k zásuvce stolu, ale více se o ní nezajímal. Měl teď hlavu jiných myšlenek. Uběhlo několik minut, kdy ani jeden z mužů v kajutě nepromluvil, než se ozvalo zaklepání. S Jorfeovým svolením vešli do kajuty pod dohledem Rassiho tři muži, kteří se zastavili uprostřed místnosti s pohledem upřeným na kapitána. Chvíli bylo ticho. Jorfeus čekal až důstojník zavře dveře a usadí se na své místo u stolu, ale než stačil promluvit, Grand jej předběhl.
"Kapitáne, stalo se něco?" otázal se muž a tváři mu přeběhl stín obav.
"Ano, stalo." přikývl mladík a letmým pohledem sklouzl k bratrovi, jenž byl stejně jako zbývající dva muzi nervózní a z očí mu stále sršela zlost.
"Udělali jsme něco kapitáne? Nejsme si ničeho vědomi." ozval se rozpačitě Lanck a očima nervózně těkal z místa na místo.
"Pánové," začal klidně Jorfeus, "byly jste zde povoláni kvůli krizi posádky a lodi." Tentokrát to pohnulo i s Johnem a s ostatníma dvěma si vyměnil nechápavé pohledy, avšak kapitán pokračoval. "Jak zřejmě víte, po bitvě se na lodi uvolnily tři místa důstojníků."
"Tím chcete pane říct, že..." ozval se opatrně jeden z mužů po chvíli ticha.
"Přesně tak pane Grande." přerušil jej kapitán a nechal užaslé překvapení na chvíli mezi muži působit. "Jsou uvolněná tři místa, na kterých jsme se s důstojníky usnesly. Vy pane Lancku, jste ochoten nastoupit na místo šestého důstojníka a plnit funkci, která s tímto místem souvisí?"
"A-Ano, samozřejmě kapitáne. Jak nejlépe dovedu." koktal Lanck užasle.
"Pane Grande, jste ochoten se ujmout místa pátého důstojníka?" pokračoval dále Jorfeus.
"Ovšem kapitáne. S radostí!" přikývl jmenovaný a radostí mu blýskalo v očích.
"A vy pane Klitmontte," pohlédl mladík na napjatého bratra, "jste ochoten přijmout a zastávat funkci prvního důstojníka?"
"Prvního?" vyklouzlo Johnovi užasle a nevěřícně hleděl bratrovi do očí. "To má být legrace?"
"Ne, pane Klitmontte." ozval se pevně Kulabra. "Tak rada rozhodla. Máte zájem o místo prvního důstojníka a přijmout vše, co se toho místa týká?"
"Ano!" hlesl důstojně John po chvíli ticha, ale své překvapení nedokázal skrýt.
"Od této chvíle pánové, patříte mezi důstojníky. A nyní vás pane Kilombrigu požádám, zda by jste si vzal na starost pana Granda a pan Rassi pana Lancka a ukázali jim vše, co budou potřebovat."
"Samozřejmě kapitáne." přikývli důstojníci a chopili se svých svěřenců a spolu s nimi opustili místnost.
"Pane Kulabro. Dnes jste zajisté špatně spal, navrhuji, aby jste si šel odpočinout." prohlásil mírně Jorfeus, ale to už důstojník vrtěl hlavou.
"Děkuji kapitáne, ale myslím, že raději půjdu zkontrolovat naše lazary."
"Jak myslíte." pokrčil lehce kapitán rameny. Když se Kulabra odporoučel mezi bratry nastalo ticho. Oba mlčeli a vyhýbali se tomu druhému pohledem.
"Nechceš se posadit?" Otázal se Jorfeus po dlouhém tichu bratra. John mlčky přikývl a usedl na židli, na které předtím seděl Kulabra a zabodl zkoumavý pohled do bratra.
"To jsi rozhodl ty?" zeptal se John téměř šeptem.
"Důstojníci tě vybrali za tvé zachování v bitvě, já s tím jen souhlasil."
"Aha. Díky."
"Johne," oslovil ho po chvíli Jorfeus. "Mrzí mě, co jsem ti před tím řekl na palubě. Nemyslel jsem to tak."
"To nic. Prostě je to tvoje věc." pokrčil námořník rameny.
"Ale já...." Jorfeus byl na pochybách. Chtěl bratrovi říct pravdu, ale nakonec si jen povzdychl. "No," odkašlal si kapitán a povzbudivě se na bratra usmál, "teď je z tebe první důstojník. Trochu tě provedu po lodi a řeknu ti, co a jak." John mu úsměv letmo oplatil a společně oba bratři vyšli z kajuty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama