3. Kapitola - Hvězdy

4. prosince 2013 v 12:27 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
V lodní kuchyni se svítilo závěsnou lampou a pětice přátel společně s trojicí chlapců seděla u stolu a vedla živý hovor. Nejčastější téma bylo přerušení oprav kvůli nedostatku materiálu. Debatu přátelé přerušili jen tehdy, kdy slunce zašlo za horizont a námořníci si chodili pro svůj podíl jídla.
Než se Jorfeus odebral za přáteli do kuchyně, pověřil hlídkujícího důstojníka Rassiho, aby ostražitě hlídkoval a zavolal jej v nutném případě.
"Vypadá to s námi bídně." prohodil Jerry.
"Nepřeháněj. Zas tak blbě na tom nejsme."
"John má pravdu." přikývl Jack. "Pod stěžněm a půl se dá plout."
"Pokud nepřijde bouře." prohodil Mickey s hořkým úšklebkem.
"Ale no tak, nesýčkuj!" zarazil přítele John. "Cožpak jste zapomněli, že máme něco, co ani bůh moří Tristet nemá?"
"Co to je?" ozval se zvědavě Chicko z kouta, kde s ostatními hochy seděli mezi Jackem a Johnem, dostatečně daleko z kuchařova dosahu.
"No přece náš nepřemožitelný kapitán, jenž nás nejednou vytáhl z bryndy!"
"Nech toho." zamručel zamyšleně Jorfeus, jenž bloumal ve svých myšlenkách o zbídačeném stavu lodi. "Ty víš, že to není pravda. Byls to ty, kdo nás dostal ze Zaustu."


"Blbost!" nedal se John tvrdohlavě. "Byl jsi to ty, kdo nás dostal z té děsivé bouře, a co se týče pirátů, to tys rozhodl postavit se jim. Kdybys posádku nepřemluvil, aby bojovala, zřejmě bych pak ani neměl příležitost nějaký plán k úniku vymyslet, páč bychom teď leželi na dně oceánu."
"V tom má pravdu." souhlasil vlídně Jack a položil kapitánovi ruku na rameno. "Za tu dobu, co se známe, jsi udělal pro celou loď víc, než si přiznáváš."
"A od té doby ses taky změnil." prohodil Jerry.
"A kdo ne?" odvětil mladík s úsměvem. "Pokud vím, tak ty ses Jerry vytáhl. Zato kluci ostré jazyky mají furt."
"Tak to máš recht!" zasmál se John. "A když jsme u toho, Jack je stále silnější."
"Nebo spíš tlustší." odvětil pobaveně svalovec.
"A tobě Johne se to tvé rezavé háro ještě více vybarvilo." zasmál se Jorfeus a šťouchl bratra loktem do žeber.
"Závidíš, co?" odvětil s úšklebkem námořník a rozcuchal bratrovi vlasy. Všichni včetně trojice chlapců se rozesmáli. Jorfeovi se až po několikátém pokuse podařilo vyprostit z bratrova sevření a setřást z hlavy ruku, která mu kaštanové vlasy rozčepýřila. S povzdechem si vlasy upravoval.
"A co já?" ozval se po chvíli Mickey. "Na mě jste zapomněli?"
"To víš, že ne." ušklíbl se Jerry. "Ale zbytečnost mluvit. Jídla děláš stále pod psa!" Mickey vstal a chtěl chňapnout po Jerrym, když do kuchyně vtrhl hlídkující důstojník Rassi. Rázem všichni utichli a pohledy se zabodly do muže ve dveřích.
"Vypadá, jako by viděl mořskou příšeru." hlesl šeptem plavčík k Jackovi. A opravdu. Zaraženě stojící důstojník měl bledou tvář a rozšířené zorničky.
"Co se stalo, pane Rassi?" otázal se se špatnou předtuchou Jorfeus.
"Něco, na co by jste se měl sám podívat kapitáne." odvětil důstojník a kapitán dále neváhal, vstal a rychlým krokem prošel kolem zkoprnělého důstojníka. Za sebou slyšel další kroky. Přátelé i s chlapci mu byly v patách.
Kapitán rychle přešel palubou na velitelský můstek. V záři měsíce se snažil najít na palubě a obzoru to, co Rassiho ohromilo, ale vše se zdálo v pořádku.
"U Sitotutta!" hlesl ohromeně Mickey za kapitánovými zády. Jorfeus se překvapeně otočil přes rameno na přátele, kde všichni užasle zírali vzhůru do lanoví.
"U Gilloren!" unikl mladíkovi úžas, když vzhlédl nad sebe a stejně jako jeho společníci s rozšířenými zornicemi sledoval nebe. Ne, to nebylo nebe! Zejména ne takové, jaké znal. Tam, kde měli v klidu noci zářit hvězdy se dělo něco nezkutečného. Hvězdy se zbláznily! Po celém nebi si hvězdy volně létaly různými směry. Z počátku se zdálo, že jsou to komety, ale poté, když se hvězda objevila nad obzorem se zastavila, otočila a letěla zpět kroužit kolem měsíce. Chvílemi se i zdálo, že hvězdy "hasnou".
"Co se děje?" ozval se z dálky Kulabra, který vyšel z podpalubí a mířil přímo ke kapitánovi.
"Podívejte se sám, pane Kulabro." odvětil mladík s upřeným pohledem na nebe.
"A sakra!" vyjelo důstojníkovi překvapeně, když pozvedl hlavu a spatřil nebeský tanec.
"Snad z celé oblohy zůstal normální už jen měsíc." prohodil ohromený Jerry.
"Co to je?" ptal se ustrašeně Chicko.
"Pane Kulabro," obrátil se na muže Jorfeus. "Slyšel jste už někdy o něčem podobném?"
"Nikdy v životě." hlesl důstojník, aniž by odtrhl pohled od té podívané.
"Jak se chceš teď orientovat?" otázal se John, jenž přistoupil k bratrovi.
"To je jasné!" prohlásil rozverně Jerry. "Musíme si chytnout jednu hvězdu a zeptat se jí na cestu!" avšak své poznámky plavčík zalitoval, když si vysloužil od vedle stojícího Mickeyho bolestný šťouchanec.
"Mohl by jsi raději sklapnout?" zarazil přítele kuchař. Jorfeus se chtěl otočit a zastavit je v dohadování, ale v tom na palubě zavládla tma. Všichni instinktivně vzhlédli k obloze.
"To snad ne!"
"Co jsi říkal o tom měsíci, Jerry?" Otázal se s úšklebkem John a kapitán na sucho polkl. Už nic na nebi nebylo normální. Měsíc se stejně jako hvězdy dal do pohybu, i když pomaleji, ale kromě pohybu kotouč okouzlil své pozorovatele střídáním barev.
"Je to zvláštní." špitl Bob a přitiskl se k bratrancům.
"Dívejte!"
Jorfeus sebou leknutím trhl. V zaujetí, s jakým sledoval nebeské dění, si nevšiml, že se na palubě začala shromažďovat celá posádka.
"U Sitotutta, to není možné!"
"U všech svatých!" a mnoho dalších překvapených výkřiků se neslo palubou. Někteří muži si pověrčivě odplivovali, aby zahnaly zlé duchy.
"Domnívám se," ozval se Kulabra, "že jsme se dostali do pěkné kaše! S naším plánem nové orientace je evidentně konec. Co hodláte dělat?"
"To nevím." přiznal sklesle Jorfeus. "Ale co se týče kurzu, budeme prozatím udržovat současný."
"Jinou možnost zřejmě ani nemáme." souhlasil sklesle Kulabra.
"Kapitáne, Kulabro!" ozvalo se z paluby volání nějakého námořníka. "Co se děje?" Na to ostatní muži podpořily druha svými hlasy.
"Pánové!" okřikl je Kulabra. "Utište se!" To však vyvolalo opačný účinek.
"Ticho!" zahřměl lodí Jackův hlas, když vřava vyvrcholila. Rázem všichni utichli. "Držte zobáky a poslouchejte, co vám chtějí důstojníci říct!" Jorfeus se ohlédl na své přátele za sebou a poté přistoupil blíže ke schodům, aby na něj muži na palubě lépe viděli a jeho hlas se nesl lodí.
"Chápu vaše nepokoje! Není to tak dlouho, co jsme se nejednou dívali smrti do tváře. Dvěma nebezpečím jsme unikli a zachránili jsme se a nebylo to zázrakem, ale naší spoluprací! Do dnešního dne jsme pracovali jako tým a měli bychom tak i pokračovat! Nyní se nacházíme v situaci, o které ještě nikdo neslyšel, a proto je těžké o ní rozhodovat. Především ale víme, že náš plán držet se podle oblohy je překažen, proto navrhuji udržovat dosavadní kurz. Je možnost, že dorazíme k nějakému ostrovu, kde se nám podaří sehnat zásoby. Nicméně, tahle výprava započala jako expediční plavba, tak by tak měla i pokračovat! Nemyslíte?"
"Jo!" ozval se sborový souhlas z paluby.
"Takže se teď vraťte ke své práci!" zavelel Kulabra, aby zabránil dalším dohadům a muži se pomalu rozcházeli.
"Uf, to bylo o chlup." ulevil si Jerry.
"To jo." souhlasil Jack.
"Musím ti říct, že ty tvé argumenty pokaždé lidi dostanou!" prohodil ke kapitánovi kuchař a zamyšleně pokyvoval hlavou. Jorfeovi se na tvářích objevil mírný spokojený úsměv. Stejně jako ostatním i mu spadl těžký kámen ze srdce.
"Pane Rassi!" zavolal kapitán a za okamžik k němu přistoupil volaný důstojník, kterému se pomalu navracela barva do tváří. "Nechte zavolat Swixe, aby převzal kormidlo a zavolejte mě, kdyby se něco dělo."
"Rozkaz, pane!" prohodil důstojník a odběhl do podpalubí.
"Jestli mne kapitáne omluvíte," ozval se Kulabra, "šel bych si lehnout."
"Ovšem, jen běžte." souhlasil kapitán. Avšak když důstojník tiše poděkoval a vyšel k podpalubí, mladíkem projela vzpomínka. "Přeji vám dobrou noc." prohodil Jorfeus za sebe k přátelům.
"To už nejdeš s námi?" zeptal se překvapeně John.
"Ne. Půjdu si taky lehnout. Kdo ví, co nás zítra čeká? Uvidíme se později." S tím vyšel k podpalubí, a když v něm zmizel, přidal do kroku. Procházel tmavou chodbou a míjel námořníky. "Pane Kulabro!" zavolal mladík na důstojníka před sebou. Muž se překvapeně otočil.
"Ano, pane?" otázal se muž a počkal, až k němu kapitán dojde.
"Potřeboval bych s vámi mluvit." V Kulabrových očích se objevilo překvapení, ale než stačil cokoli říci, Jorfeus jej předstihl. "Pojďte prosím do mé kajuty." Důstojník ze zvědavosti souhlasil a následoval mladíka do kajuty.
"Stejně nechápu, proč se nechcete přestěhovat do kajuty kapitána." prohodil Kulabra, když se za nimi zavřely dveře malé kajuty prvního důstojníka. Jorfeus muži naznačil, aby se posadil na jednu z židlí a sám se posadil na druhou.
"Už jednou jsem vám říkal, že prozatím to nemám v plánu. Nikdy nevíte, kdy se může prázdná kajuta hodit. Ale kvůli tomu jsem s vámi nechtěl mluvit." zavrtěl mladík hlavou a odkašlal si. "Ráno jste mluvil o problému a já dobře vím, že to není otázka do jakého přístavu plujeme." Důstojník překvapeně zíral na svého velitele, ale poté poraženě pohled sklonil k podlaze. "O co se tedy jedná?" vyzval jej Jorfeus a byl rád, že se nemýlil. Kulabra chvíli mlčel, ale nakonec pozvedl hlavu a pohlédl na svého velitele.
"Jak zajisté víte kapitáne, uvolnily se místa důstojníků. Vaše bývalé místo prvního důstojníka, druhého důstojníka, po odhalení a odchodu Sigsbyho - tedy Bigsse a naposledy místo nebožtíka Dátnowského, šestého důstojníka."
"Ano, to vím." připustil Jorfeus, ale čelo se mu zamyšleně zakabonilo. "Co tím myslíte?"
"Problém je v tom pane, že jsou tato místa neobsazená a posádka by byla klidnější, kdyby se doplnila. Už jen kvůli bídnému stavu lodi a dnešního hvězdnému dění. Dnes jste snad v pravý čas rozehnal rostoucí vzpouru, ale zvládnete to i příště?"
Jorfeus s kamennou tváří přijímal Kulabrovi poznatky, které byly vlastně jen tlumočené vzkazy posádky. Na to své muže znal velice dobře a tajně v něm bublal vztek. Copak to není jedno?! Se třemi palubními důstojníky se dá přece také vyplout! Pociťoval zlost nad pověrčivostí mužstva, ale také chápal, co se v nich zřejmě odehrává.
"Takže vy tedy radíte, abychom zaplnily prázdná místa?" otázal se důstojníka po krátké chvíli.
"Domnívám se, že by to byl částečný způsob k utužení morálky, pane." Jorfeus se podle své zvyklosti zvedl ze židle a začal přecházet po malém prostoru kajuty sem a tam. Kulabra jej nehnutě sledoval.
"Dobrá." ozval se po chvíli kapitán. "Zítra dopoledne se sejdeme v kapitánově kajutě a domluvíme se o vhodných kandidátech na místa důstojníků."
"Děkuji kapitáne za vaše pochopení. Budu zvažovat možnosti." prohlásil muž a začal se zvedat ze židle. "Ale jestli mě nyní doopravdy omluvíte, pane, rád bych si šel lehnout a nabrat trochu sil."
"Ovšem." odvětil rychle mladík. "Omlouvám se, že jsem vás zdržel. Odpočinek si právem zasloužíte." Kulabra se pousmál a přešel ke dveřím. "A nezapomeňte," zarazil jej ještě mladík, "zítra dopoledne v kapitánově kajutě."
"Nezapomenu, pane." slíbil důstojník a dveře kajuty se za ním zavřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám II. díl?

Ano
Not bad...
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama