1.Kapitola - Nový den

20. listopadu 2013 v 7:51 | V. Montevecchi |  II. Díl - Věštba světů
Jorfeus prudce otevřel oči. Zrychleně dýchal a ruce měl zpocené. Pohledem bloumal kolem sebe a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je ve své kajutě. Leknutím sebou škubl, když na tváři ucítil vlhký dotek. Otočil hlavu a pohledem se setkal s párem černých očí.
"Tale, slez dolů!" zavelel otráveně mohutnému zvířeti nad sebou. Velký retriever chvíli stál a prohlížel si svého pána, jakoby nevěděl, zda to opravdu myslí vážně, ale nakonec pes přece jen seskočil lenivě z postele a s nespokojeným bručením ulehl pod stůl. Mladík se posadil na kraj lůžka a hlavu složil do dlaní. Pomalu dýchal a třel si ospalé oči.
Před šesti dny proběhla bitva Rebarundy proti pirátské lodi Zaustu, kdy byli rebarunďané uvězněni, byl odhalen zrádce, jímž byl Bigss, kapitán pirátů, a jen díky plánu Jorfeova dlouho utajeného bratra a přítele Johna, se námořníkům povedlo uniknout ze zajetí. Ale i když pirátům unikli, ještě téhož večera zemřel kapitán John de Loira a byl společně s ostatními padlými pohřben v hlubinách oceánu.Toho večera se Jorfeus podle kapitánovi závěti stal novým kapitánem.
Ale od té doby na mladíka doléhaly všechny problémy, jichž bylo více než dřív, a jen díky pomoci svých přátel a třetího důstojníka Kulabry se mu vedlo je vyřešit. V pochodu jej zanechávalo především vědomí, že všechna tajemství, která je od začátku výpravy pronásledovala, se vyjasnila.
"Tajemství." povzdychl si a čelo se mu při té myšlence zkrabatilo. Přeci jen ne všechna byla vyřešena. Než kapitán zemřel, nechal si mladíka zavolat. Velitel mu vyprávěl příběh, ve kterém byla Alnandrie spojena s jiným světem, o jejich soužití, rozhodnutí lidského krále Hinora, jenž chtěl vládu nad oběma světy a o následném boji, který skončil smrtí lidského vládce a dohodou o utajení druhého světa.
Kapitán také vyprávěl o kouzlech chránící druhý svět a o Knize světů, jejíž pomocí se její majitel mohl do druhého světa dostat. Ale Knihy musely být dvě, aby otevřely bránu. De Loira sám byl jedním ze strážců Knih, a než naposledy vydechl, chtěl Jorfeův slib, že rovněž nastoupí na jeho místo strážce a udrží tajemství. Jorfeus mu vše slíbil, ale byla to vůbec pravda?
Ale jestli si to jen kapitán vymyslel, proč se o Knize zmínil i Bigss? Rukou si pročísl vlasy a pomalu vstal. Cítil, jak má všechny svaly napnuté. Překonával bolest těla a potácel se k míse s vodou. Do dlaní si nabral chladivou vodu a ponořil do ni hlavu. Když mu voda protekla skrz prsty, nabral ji ještě dvakrát. S každým ponořením se cítil lépe.
Pramínky vody mu stékaly po tváři, když pozvedl hlavu k zrcadlu. Změnil jsem se, pomyslil si. Pleť měl opálenější, vlasy se mu zdály hnědší, modré oči hlubší a rysy tváře ostřejší. Už nejsem zelenáč, za jakého mě měli, prohodil si pro sebe spokojeně a rukou si přejel po bradě. Pod dotekem cítil pětidenní strniště. Bez váhání se natáhl po břitvě a dal se do holení.
Ráno bylo slunečné, bez mráčku a moře klidné. Vodní tříšť lemovala boky Rebarundy jako krajka. Na lodi bylo ticho. Zřejmě ještě všichni spí, napadlo mladíka.Kromě něj a Tala byli na palubě jen hlídkující pátý důstojník Rassi, vrchní kormidelník Swix a odpočívající skupinka námořníků připravena pro rychlé úpravy v lanoví.
"Dobré ráno, pánové!" zavolal na hlídku Jorfeus. "Nechcete si jít lehnout? Já to za vás převezmu."
"Zdravím, kapitáne! To není třeba." odvětil Rassi a Swix přibrukoval. "Za chvíli nás přijdou vystřídat."
"Dobrá tedy. Jak to vypadá s naší polohou?"
"Zatím dobře. Zaust není na dohled!"
"Skvěle. Je ještě někdo vzhůru?"
"Vascott a Dicston jsou v kuchyni a mám pocit, že jsem zahlédl i Klitmontta a Stawquina."
Mladík poděkoval a vyšel ke kuchyni. Tal kolem něj skotačivě poskakoval. "Zůstaň tu." přikázal retrieveru dřív, než zmizel v kuchyni. "Dobré jitro!" pozdravil přátele, sedící kolem stolu.
"Ahoj, Jorfee."
"Zdravím kapitáne!" pozdravil jej s úsměvem Jerry a k němu se přidala i trojice malých chlapců, kteří se na loď dostali jako černí pasažéři. Dva z chlapců byli dvojčata - Dido a Chicko, třetí hoch byl jejich bratranec Bob. Jorfeus se prvně s Didem setkal v den odjezdu do Zorgie. Tenkrát chlapce zachránil před pronásledující hlídkou, když hoch ukradl jablko. Od první chvíle mu byl chlapec sympatický, a když se poté i se zbylou dvojicí dostal na loď, rychle si trojici oblíbil.
Jorfeus se posadil na lavici vedle Johna a Mickey mu podal snídani, do níž se s chutí pustil.
"Kde máš Tala?" otázal se kuchař.
"Čeká na palubě."
"Nechal jsem mu nějaké zbytky. Tak mu je můžeš vzít." Jorfeus s plnou pusou pouze přikývl.
"Co je dnes v plánu, kapitáne?" otázal se John s úsměvem. Po vítězství nad piráty panovala dobrá nálada, ale přesto ostražitost nepolevovala.
"Dnes doopravíme vše, co budeme schopni opravit." Mladík spolkl sousto a odkašlal si. "Jak to vypadá se zásobami dřeva a ostatního?"
"Ještě tam něco je, ale ne moc." odvětil Jack. "Měli bychom..."
"Dobré ráno!" ozval se ode dveří hlas, který skočil svalovci do řeči, a do místnosti vstoupil třetí důstojník Kulabra. Po opětování pozdravu Jorfeus počkal, až se důstojník usadí a dostane snídani. Pokradmu si muže prohlížel. I když nedávné okolnosti postihly všechny členy posádky, jednapadestátiletý třetí důstojník vyvolával téměř dojem, že se ho to netýká - alespoň se mu dařilo budit takový dojem u posádky. Kulabra byl i přes svá shrbená záda muž vyšší postavy, rázné povahy a občas bručoun, s nímž si nebylo radno zahrávat, ale vůči svým povinnostem byl velice pečlivý. Při volbě kapitána byl důstojník jedním z nejvyšších členů posádky, kdo Jorfea podpořil a slíbil mu věrnost. Jorfeus v muži našel pevnou oporu a jeho loajálnosti v nejmenším nepochyboval.
"Pane Kulabro, co zbývá opravit?" otázal se kapitán. Muž si dal s odpovědí načas.
"Zbývá pár děr v podpalubí, několik ráhen a část předního stěžně, ale na jejich opravu nebudou stačit naše zásoby."
"S kolika ráhny budeme muset plout?"
"S pěti či čtyřmi."
"To nám bude muset stačit, než doplujeme do nějakého přístavu."
"Ale je tu ještě jeden problém, kapitáne." ozval se váhavě Kulabra.
"Jaký?"
"Do kterého přístavu vlastně plujeme? Krom toho, že plujeme dle hvězd na sever, ani nevíme, kde jsme." Rozhostilo se mlčenlivé ticho, jen trojice chlapců si mezi sebou něco špitala.
"Jestli míříme správně, tak bychom měli dorazit asi do Welderu." odvětil Jorfeus.
"Takže chceš říct, že opravdu nikdo neví kam plujeme?" otázal se zmateně John.
"Zatím." hlesl kapitán. "Nevíme jak dlouho jsme pluli se zmagnetizovaných kompasem a o kolik jsme se tudíž odklonili z trasy. Nemůžeme se otočit a plout zpět k Zaustu a nemůžeme spoléhat na poškozený kompas, proto se musíme držet dle nebe a plout na sever, kde by měla ležet pevnina."
"Ale je to odhad." zabručel John nespokojeně.
"A budeme se modlit ke svaté šestici, aby byl správný." uzavřel diskuzi Jorfeus. Na chvíli místnost zaplavilo ticho v níž se každý ponořil do vlastních myšlenek.
"Myslíte, že se nás piráti pokusí opět dostat?" přerušil ticho Bob a všichni na něj překvapeně pohlédli. Slovo si vzal kapitán.
"Bobe, nikdo z nás neví, co má Bigss v plánu. Loď jsme jim, jen díky vaší pomoci, stačili škaredě poškodit na to, abychom jim zabránili nás nadále pronásledovat, ale netušíme, jak jsou na tom se zásobami."
"Víš vlastně po čem Bigss šel, Jorfee?" zeptal se John tak nečekaně, že kapitánovi zaskočilo. "Proč si vybral zrovna naši loď? Sám přece věděl, že nevezeme žádný vzácný náklad."
"Netuším." hlesl, když pominulo nebezpečí udušení.
"Opravdu?"
"Já nevím." zopakoval Jorfeus, ale bratrovi se do očí nepodíval. "Možná se chtěl kapitánovi za něco pomstít, či chtěl získat novou loď, aby si vytvořil vlastní flotilu." Mladík umlkl a na sobě cítil jen upřený bratrův pohled. Zdálo se, že mu John nevěří. Nastalo ticho. Každý hleděl zamyšleně před sebe a uvažoval nad právě pronesenými slovy. Občas uslyšeli, jak Talovi drápy naráží za dveřmi kuchyně o dřevěbnou palubu. Jorfeus tiše jedl. Spolkl poslední sousto tvrdého chleba a natáhl se pro další krajíc, když se ozval překvapený Jerry.
"Co se ti stalo?"
"Co jako?" nechápal mladík, ale to už plavčík ukazoval na jeho levou paži. Na bílém rukávu se mu tkvěla prosáklá krvavá skvrna. Kapitánovi došel téměř dech. Pomalu si rukáv vyhrnul a tep se mu při pohledu na kůži zrychlil. Na ruce měl ránu, kterou nemohlo způsobit nic jiného, než ostrá čepel. Co to má sakra znamenat?!
"Od čeho to máš?" zeptal se překvapeně Jack.
"Nevím." šeptl Jorfeus a přitom se na ránu zamyšleně mračil.
"Vypadá to, na pěkně hlubokou ránu." přidal se Kulabra.
"To nic není. Snad jsem se večer někde škrábl." odporoval mladík, ale Mickey vrtěl hlavou.
"To není jen škrábnutí. Vypadá to na řeznou ránu."
"Možná, ale nic to není." trval na svém podrážděně Jorfeus. Přátelé jej překvapeně pozorovali a mluvili na něj, ale on je nebyl schopen vnímat. V myšlenkách se mu promítala nedávná vzpomínka.
Za spánku cestuje jen tvá duše, ale když se ti něco stane během přenosu, následky se objeví na tvém pozemském těle... tak to přece Raduir v tom snu říkal. Ale byl to opravdu sen? Neschopen slova, zkoumal ránu.
Byl to jen sen! Přesvědčoval se. Příliš živý sen. Ale co když ne? Co to vlastně věštec říkal? Až se probudíš, najdeš výsledek své práce?! Myšlenky se mu motaly, ale nakonec s pohledem na ruku a s nevěřícností nabyl rozhodnutí. Je to skutečnost!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 21. listopadu 2013 v 21:13 | Reagovat

Ahojky :)
Dobře se to čte. Sice je tam na mě spousta jmen, ale i tak se moc těším na pokračování.
Majkelina :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama